[15r]číslo strany rukopisuvšeho úraza vyšel. Tehdy Karyzius královi vece: „Kaž jemu našim bohuom obět vzdáti, ať se[kq]se] ſie jeho Buoh naň rozhněvá, jenžto jemu od těchto muk pomáhá.“ A když apoštola k svým modlám rozličně bezděčiechu, apostol královi vece: „Ty mníš, jakož tobě Karyzius pověděl, by se[kr]se] ſie muoj Buoh na mě rozhněval, když bych se[ks]se] ſie vašemu bohu modlil. An by se viece na vašeho boha rozhněval a vešken by jej rozbil. A chci to ještě učiniti, že když se[kt]se] ſie budu vašemu bohu modliti, nepřevrátí li jeho inhed muoj Buoh, chci jemu obět dáti. Pakli jej převrátí, uvěřte v mého Boha.“ K němužto král vece: „Ještě se mnú dosti rovnú řeč[ku]řeč] rziecž mluvíš.“ V tu dobu apoštol židovským hlasem tomu diáblu, jenž v téj modle bieše, přikáza a řka: „Jakžť já brzo kleknu, tak ty inhed modlu na kusy zlámaj.“ V tu dobu apoštol poklek vece: „Aj toť, se modlím, ale ne tobě, mosazný obraze, ani tobě, modlo, ale modlím se[kv]se] ſie mému milému Jezu Kristu, jehožto mocí přikazuji tobě, diáble, aby inhed tuto modlu ztroskotal.“ A jakž to apoštol vece[kw]vece] weczie, tak se[kx]se] ſie inhed ta modla jako vosk rozeškřvěla. To pohanští kněžie uzřevše, hrozným hlasem vzúpěchu a jeden z nich, vytrhna meč, na obě straně apoštola protekl a řka: „Já svých bohuov nad tebú křivdy pomštím.“ V tu dobu křesťané tělo jeho pochopivše poctivě pochovali.
Potom po mnohých letech, po Božiem narození dvě stě a čtyřidceti let, tělo svatého apoštola do toho města přineseno, jemužto Edisa dějí a před dávnými časy slulo Rages Medorum. A to se[ky]se] ſie přenesenie stalo kázaním Allexandra ciesaře, jenžto byl za to mnohými velikými lidmi prošen. A potom to jisté město tak Buoh svú veleslavnú milostí oslavil, že v něm ižádný kacieř, ani žid, ani pohan nemuož dlúho živ býti, ani jemu muož který
