[17r]číslo strany rukopisujest jedna mocná a věčná s Bohem Otcem moc i chvála.
Protož svatý Bernhart o nie píše: „Ó, předuostojná, přečistá, ó, nebeská všeho světa světlosti, Maria, kterakého s nám syna urodila, jehožto jest bezpřiemně veliká slavnost, neobklíčené veleslavenstvie, jenžto počátka nikda neměl a vše ot počátka učinil pravý Buoh a pravý člověk, král nade všemi králi, jenžto tě, svú milú matku, živil, kterak jej[mo]jej] giej v jeslech kladeš, kterak s to směla učiniti. Však je to ten, jenžto jest nebesa nade všiem světem rozestřel[mp]rozestřel] rozeſtrziel a stkvúcími hvězdami okrášlil, slunce i měsiec stvořil.“ A nadtoť praví: „Cožť bych já se všemi anděli o jeho velicství mluvil, toť vše málo jest proti jeho předvšemohúcné chvále, avšak ty, jeho milá matka Maria, všech panen chválo, všech[mq]všech] wſſyech dobrých mravuov[mr]mravuov] rnawuow příklade, naše[ms]naše] naſſie jistá naděje[mt]naděje] nadiegie věčné odplaty, tak v sprostné pleny obinula, na sprostném senci[mu]senci] ſienczy položila. Tak mi se mní, ó, přesvatá dievko, že s neměla domu krásného ani lože velebného, v němžto by našeho milého Spasitele porodila. A protož jsi jako chudá novo přišla hosti pod cizí střechu, našeho milého Jezu Krista porodila a porodivši inhed se[mv]se] ſie jemu jakožto pravému Bohu modlila. Tu před tebú to milé děťátko, v jesléch leže[mw]leže] ležie, plakáše a v nebesiech všickni andělé obveselováše.“ Tu praví svatý Agustin: „Co se[mx]se] ſie tomu, židovští mistři, divíte, že dievka čistá, Duchem Svatým počevši[my]počevši] pocžemſſi, porodila syna a v své čistotě ostala? Kterúto mocí prut Aronuov druhý den vzkvetl a ovoce dal, téhož Boha mocí divným činem svatá dievka počevši porodila. Ten prut Aronuov, ani okopán, ani zaléván, proti svému přirození ovoce dal druhý den. Proč nevěříte, že Boží mocí nad přirozený běh dievka čistá porodila. Proněžto jest i na nebi i na zemi všie chvály duostojná.“ Tak o nie píše Maximinus biskup a řka: „Od tebe, Matko milá, všie chvály dóstojná,
