jézev zavola Ježíš velikém hlasem a řka: „Bože muoj, Bože muoj, proč s mne tak ostal?“ Jako by řekl: „Bože Otče, velikému s utrpení mě a mé tělo poddal, a jako by na mě nic nedbal.“ Málo potom pomeškav, Ježíš řekl: „Žézniv sem, totiš píti mi se chce.“ Tu praví svatý Bernart: „Ó, milý Ježíši, o kříži trpkém nic nedieš, korunu bodlivú na své svaté hlavě trpíš a jedno na žézen voláš a řka: ‚Žézniv sem.‘ Bych tebe otázal, milý Spasiteli, co žádáš? Čeho jsi žiezniv? Vidě, že by řekl: ‚Žádaji všech sirých hřiešníkuov spasenie, toho sem žiezniv, proto trudně tuto hroznú smrt trpím.‘ Protož, každý hřiešný člověče, hledej i znamenej, ještěť jest vždy žízniv, žádaje tvého spasenie. Ó, kterak nemilostivý budeš, když jemu píti nepodáš skrze svého hřiešného života polepšenie.“
V ten čas, jakž to evanjelisty píší, sluhy židovské, jenžto biechu u kříže ostali, vzemše húbu v uocet omočichu. A jakž druhý evanjelista píše, že bylo víno z žlučí miešeno. A jakž třetí evanjelista praví, že bylo víno mierú ohorčeno, v tom nám evanjelisty rozuměti dávají, že to pitie bylo tak hořké, jehož Ježíš okusiv nerodil píti. Protož jsú jemu také octa píti podali, neb jakž praví jeden starý mistr, že když na kříž vzbitému octa podadie, spieše umře. Po malé chvíli Ježíš promluvi a řka: „Skonáno jest.“ Jako by řekl: „Již se jest vše dokonalo, což bylo o mém trudném umučení prorokováno.“ V tom nám Ježíš příklad ostavil, aby každý hřiešný, ktož na kříž svatého pokánie vstúpí, nemá odtad stúpiti, jeliž moci bude řéci: „Skonáno jest, totiž mé pokánie již splněno jest.“ Opět po malé hodině zavola Ježíš a řka: „Otče, v tvoji ruce porúčeji duši svú.“ V tu dobu nakloniv hlavu i pustil duši.
Tu praví svatý Matěj evanjelista, že mnohých svatých těla, vstavše z mrtvých, mnohým se v Jeruzalémě ukázaly. Tu také praví svatý Augustin, že Syn Boží od té hodiny, v niežto pustil svú svatú duši, čtyřidceti hodin orlojových dokonav, z mrtvých
