kopím, napřieč v hlavu vdávivše, tak před Piláta vedli. Tu jej židé postíhajíc tepiechu pěstmi a porúhajíce se jemu, voláchu a řkúc: „Ty se činieše králem židovským, tožť koruna tvého královstvie dóstojná.“ Mezi tiem jej vždy pěstma mezi oči tepiechu. V ten čas uzřev jej Pilát tak zbita a ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zsinala, oči i rty opuchly, že ledva mdlobú na nohách stáše, pomysli sobě: „Uzřie li jej židé tak zbita, kromě leč by byli kamene tvrdší, smilují se nad ním a pustie jej.“ Takž jej inhed káza před vešken lid na ulici tak ohavna v koruně všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid a řka: „Aj toť, člověk, toť jej vám vedu ven, já ižádné příčiny nevizi, pro niežto by mohl býti právě na smrt odsúzen.“ Vynide Ježíš z sieně, nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné. Tehda všickni židé křikli: „Ukřižuj, ukřižuj jej!“ Pilát k nim vece a řka: „A vy jej, v svú moc vezmúce, ukřižujte.“ K tomu židé vecechu: „My to máme v svých práviech, že podlé práva má umřieti, neb se Synem Božím nazývá. Pustíš li jej, nejsi přétel ciesařuov.“ To Pilát uslyšev, užasše se, boje se, by v ciesařovu nemilost nevpadl.
Tu praví svatý Kryzostomus: „Snadno [z]text doplněný editorem spravedlné cesty zblúdí, ktož viece sobě lidí váží, nežli se Boha bojí.“ V tu dobu Pilát, vzem vodu, umyl ruce přede všemi lidmi a řka: „Nejsem vinen já této nevinné krve prolitím.“ Tak tehdy ten obyčej bieše, ktož se které viny očišťoval, ten ruce přede všemi umyl. Tu praví svatý Kryzostomus: „Darmo se, Piláte, omlúvaje umýváš, však s věděl, žeť sú jej židé v tvú moc pro závist dali. A také proti sobě mluvíš, však s řekl k židóm: ‚Ižádné sem příčiny proti němu nenalezl.‘ A řekl s k němu: ‚Mám moc ukřižovati a pustiti tě.‘ Která tvá omluva býti muož? A ty se lidí viece ubav než Boha, nevinně s jej na smrt odsúdil.“ A když jej Pilát na smrt odsúdi, tak dva lotry přivedechu předeň, na něžto Pilát žalobu přeslyšev, také
