[75v]číslo strany rukopisuje na smrt odsúdil. V tu dobu rytieři Pilátovi[axt]Pilátovi] k Pilatowi, přistúpivše k Ježíšovi, s něho rúcho hedvábné, v něžto jej biechu na smiech oblekli, svlečechu a v jeho rúcho opět jej oblečechu. A vzvázavše naň kříž převeliký, před město na smrt povedechu. Ten kříž tak těžký bieše, že mdlobú Ježíš jeho nésti nemožéše, neb bieše všicku noc bit i rozličně trýzněn.
V týž čas za ním dva lotry povedú na jeho větčie potupenie, aby jej lidé mezi zlými načtli. Jdieše také za ním lid všeliký, jedni se[axu]se] ſie posmievajíc, druzí divuov někakých žádajíc. Za ním také jidechu mnohé panie nábožné, jeho litujíc a plačíc i v prsi se tepúc. K nimžto Ježíš ozřevši se[axv]se] ſie propovědě a řka: „Dcery jeruzalémské, neplačte na mú smrt, nebť já z mrtvých skóro vstanu. Ale plačte na veliké příhody, ješto se[axw]se] ſie mají státi nade všiem tiemto městem i nad vaším pronárodem.“ A když židé uzřechu, že Ježíš kříže nésti nemožieše, utkavše jednoho člověka, Šimona, jenž ze vsi přijel bieše, pod bezděčím jemu kázachu kříž za Ježíšem nésti. A když na rozhranie přijidechu, najprvé dva lotry ukřižovachu. A to proto učinichu, aby Ježíš, vida jich křik a bolest, věčí ztrast měl v srdci. Potom Ježíšovi, kříž na zemi položivše, jej obnaživše, vznak na kříž položivše, jeho svaté ruce provazy roztiehše i nohy železnejmi hřebmi přikovachu a tak jej s křížem prostřed mezi lotry vzvedechu. Tu pro jeho svatého těla těžkost rány, od hřebíkuov probité, se drúc rozšířichu, z nichžto jeho svatá krev třmi potoky chrcieše. V tu dobu židé naň zvolachu a řkúc: „Jiné s uzdravoval, a sebe uzdraviti nemuožeš. Jsi li Syn Boží, stup nynie s kříže.“ Druzí voláchu: „Jsi li král izraheličský, stup s kříže a uvěříme v tě.“ Ten hlas od rady bieše diábelské, neb jakž pravie svatí mistři, že diábel na jedné straně kříže[axx]kříže] krzyžie stáše, znamenaje, moh li by co tu zisku jmieti. A uznamenav,
