všie chvály důstojného tento den přinesl, ctil by jej i slavil nade všecky jiné hody. To jest ten den, v němžto slovo Božie na věky skryté a schované tělesenstvie přijalo, neb by se to bylo nestalo, nikda by se byl nenarodil, nikda by byl pro hřiešné své svaté krve neprolil, nikda z mrtvých nevstal, nikda by pekla nepobojoval, nikda by na nebesa nevstúpil, nikda by Ducha svatého apoštolóm neslal, v němžto a skrze něhožto přicházie nám hřéchuov odpuštěnie. Toť je ten den slovutný, nade všecky jiné hody svrchovaný, všech slavných hoduov počátek, o němžto svatý Řehoř v své svaté cierkvi zpievati ustavil v tato slova: „Toť je ten den, jenžto jest sám Hospodin vezřel na svého lidu ztrast a vykúpenie poslal. Dnes smrt, jížto bieše Eva všemu světu vnesla, Maria zahnala. Dnes Buoh člověčstvie přijal, to, jímžto byl, neproměnil, a jímžto nebyl, to znova přijal. A protož tak spasitedlný počátek našeho vykúpenie nábožně a vesele pamatujíce, všickni rceme: „Chvála tobě, Hospodine.“ Takž jí anděl řekl: „Zdráva, milosti plná.“
Tu praví sv. Jeroným: „A kterak je dobře řekl anděl, milosti plná, neb plností tvé svaté milosti štědrú rosú Ducha svatého skropen jest všeho světa národ, nebo kterakkolivěk v svatých otcích i v prorociech milost Bohem daná byla jest, však ne tak svrchovaně jako [v]text doplněný editorem tobě, dievko milosti plná. Nebo jim milost dána jest v rozličných rozdielech, ale v tě vlitá je plně spolu všecka nebeská milost.“ Tu také praví mistr veliký Albert: „Ó, kterak je dobře řečeno, milosti plná, tolikož k Bohu, tolikož k andělóm, tolikož k lidem. Byla milá Hospodinu pro svú velikú pokoru, pro nižto Buoh pokorným milost dává. Byla milá andělóm pro svú svatú čistotu, neb andělóm příbuzná jest čistota. Byla také milá lidem, neb jim jest Spasitele urodila.“ Protož praví svatý Jeroným: „Takými dary slušelo takú dievku darovati, aby byla milosti plná, ješto je dala nebeskému sboru chválu, světu Spasitele, pokoj zemi, vieru bludným, ukrácenie nedostatkóm, mravuom pořádnost, všem
