ale již této děvici chvála bude dávná z toho, což se bude dobrého na nebi i na zemi dieti.“
Tehda anděl, to poselstvie od svaté Trojice přijem, k nebeské děvici k modlitebnému pokoji se přiblíživ, k ní přistúpiv a před ní s velikú ctí poklek, vzkázanie nebeské jí propověděl a řka: „Zdráva, milosti plná.“ Tu praví svatý Ambrož, že anděl, k ní stúpiv, nenalezl jie v uolicéch nenábožných na světské věci hlédajíce, ne na tržišti s lidmi o ješitných věcech mluviece, jakž to nynějšého světa mnohé panny činie, ale v skrytém pokojíku nalezl ji, ana se Bohu modlí a prosiec, aby Buoh seslal na svět syna svého jediného, dávno slíbeného. A jakž to svatý Jeroným v jedněch starých kniehách nalezl, v tu hodinu Maria čtieše svatého Izaiáše proročstvie, tu, ješto se píše: „Aj toť, alma, totiš dievka počne i porodí syna, jemužto jmě Emanuel, totiš Buoh s námi.“ To přečetši i poče mysliti a v svém srdci žádajíci a vzdychajíc, a tak v svém srdci mluvieci: „É, bych já viděla, která to bude tak svatá i duostojná dievka, z niežto se má naroditi všemu světu slíbený Spasitel, kterak bych já jí ráda slúžila, abych se jediné její ščastné tváři nahlédala.“ A když ona tak mysléše, v tu hodinu anděl k ní vstúpil i nalezl ji, ana slzéše klečéci, k zemi ničéše a Bohu se modléci. Tu jí i řekl: „Zdráva, milosti plná, Buoh s tebú, požehnaná ty mezi ženami.“ Tu praví svatý Bernhart: „Nikda taká slova tak veselé rady, tak hluboké tajemstvie tomuto světu ani dříve, ani potom sú zvěstována jakžto této svaté děvici.“ Neb v tomto poselství zpósobeno jest o přijetí tělesenstvie Syna Božieho, o pekelném pobojování, o svatých duší z předpeklé vyvedení, o andělských prázdných bydel naplnění. Toť jest ten dnešní den, v němžto jest zevena nebeská rada, kterým by činem věčná smrt byla zahlazena a člověk z diáblovy moci byl vysvobozen a k dřevniemu, dávnému duostojenství navrácen. By tomu svět srozuměl, co jemu dobrého, radostného i všie
