řečský mudřec, nalezl v starých kniehách i poslal do Cypra k sv. Janu Kryzostomovi, tu takto psáno bieše: „Tobě, mistře Kryzostome sv., znamenitú věc píši, že sem nalezl v jedněch starých kniehách, na vzchod slunce nalezených, počet let od počátka světa až do nynějších časuov. Najprvé od počátka stvořenie světa až do potopy dva tisíce a dvě stě a třidceti let. Od potopy až do krále Davida proroka dva tisíce a sedmnádcte a sto let.“ Od krále Davida až do múdrého Šalomúna času, jakž to potom nalezl sv. Jeroným, do Matky Božie zvěstovánie tisíc a bez tří osmdesát let. Těch všech let počet od počátka světa až do svaté královny zvěstovánie pět tisíc čtyři sta a bez čtyř čtyřidceti let. Od zvěstovánie do Božieho umučenie čtyři a třidceti let a dva měsiece, jakž to píše sv. Augustin v jednom kázaní o Božiem umučení.
V tom ve všem času lidskému národu nebieše od Boha žádné smilovánie, protož, jakž se v rozličných kniehách píše, že sv. proroci, Ducha svatého zevenie zachápajíce, mysli k Bohu žádost majíce, túžebnými hlasy voláchu. David prorok tak voláše: „Ó, milý Hospodine, kterak je to, že tvé slovo na věky v nebesiech přebývá?“ Jako by řekl David prorok: „Tam vždy v svém veleslavenství na věky bydlíš a doluov na ny, na hřéšné, nikda nezezříš. Protož, milý Hospodine, skloň svá nebesa a zstup k nám doluov.“ Druhý prorok voláše a řka: „Ó, kde je slovo Božie, přiď k nám!“ Třetí prorok voláše a řka: „É, Hospodine, by prolomě nebesa i vstúpil k nám.“ A když tak proroci žalostivě k Bohu voláchu, pro prodlenie času sobě stýštíce, tehda jeden z prorokuov z bližšého zevenie Ducha svatého, jakož byl, každému proroku promluvil a řka: „Nestýskajte sobě, pomešká liť málo, všakť vždy k nám příde.“ Potom svatý Izaiáš prorok, to již skrze Ducha svatého zevenie jako svýma očima vida, v proročství promluvil a řka: „Dietě se nám narodilo a syn nám dán jest.“ To z veliké jistoty z sliba Božieho mluvieše, kterakžkolivěk to po dlúhých časiech se naplnilo, v tom tak velikém všech hřiešných
