bíti a řkúc: „Běda mně, nebožce, že sem se kdy narodila, že jsem inhed neumřela.“ A když to, což bieše slyšala, súkromě muži vše pověděla, muž jí toho všeho zapřel. K němuž ona vece: „Chceš li, ať tobě uvěřím, póďvaž zajtra do kostela oba.“ Tehda muž, vida, že se již dále tajiti nemuož, jí vše pověděl pořád, kterak se jest diáblu zapsal.
To ona uslyševši, ze všeho srdce vzdechla a inhed vstavši k svatému Bazilí šla a jemu vše pořád, kterak se jí a jejímu hospodáři přihodilo, pověděla. Tehda svatý Bazilius jejieho hospodáře k sobě pozvav, od něho jeho vešken příběh uslyšav, k němu vece: „Chceš li, synáčku, navrátiti se k svému Spasiteli Jezu Kristu?“ K tomu on odpovědě: „Milý otče, rád bych, ale nemohu, neb sem mého Jezu Krista i viery křesťanské, svú rukú zapsav se, odpověděl a diáblu sem se i s tělem i z duší poručil i dal.“ K němužto svatý Bazilius vece: „Neměj na to péče, milostivýť jest Hospodin a tě, kajícého, k své milosti přijéti jest hotov.“ A to řek svatý Bazilius, toho mladečka uchopiv, svatého kříže znamenie na jeho čele učiniv, jej za tři dny zavřéti káza. A potom jeho navštieviv, otázal a řka: „Synu, kterak se máš?“ Jemuž on odpovědě: „Otče svatý, mám se velmi nesnadně a nemohu hrozného křiku a jich strašenie trpěti, ani držiece list před mýma očima, opakují mi a řkúc: ‚Ty s k nám přišel, ne my k tobě!‘ A tak mě za obyčej zamucují.“ K němužto sv. Bazilius vece: „Neboj se jich, jediné pravú vieru k Bohu měj!“ Tehda v tu hodinu, málo jeho pokrmiv, opět na jeho čele kříž učiniv, jej zamekl a zaň se Bohu pomodlil. Potom po několiko dnech jeho svatý Bazilius navštieviv otázal: „Synu, kterak se máš?“ Jemužto on odpovědě: „Otče svatý, již jich nevídám, ale zdaleka jich křik a jich hrózy slýchaji.“ Tehda dav jemu pokrm a jeho požehnav, opět jej zavřel. A po čtyřidcát dnech svatý Bazilius k němu přišed vece: „Synu, kterak se máš?“ K tomu on odpovědě: „Otče sv., dobře se mám a viděl sem tě dnes u vidění, a ty o mě s diáblem bojuje, nad ním jsi svítězil.“
Tehda svatý Bazilius odtad jej
