pláč žalostivý, ano odpuštěnie od sebe žalostivě berúc, ukrutně pláčí. A tak na koráb mnoho žákuov i jiných lidí s ním vsedše, pryč zapluli. Tehda od toho ostrova připluvše, nalezli viec než dva tisíce křesťanuov na tom ostrově bydléce. Jižto svatého Klimenta uzřevše, jemu s velikým pláčem milé vítanie dali. Jichžto svatý Kliment potěšil a řka: „Ne pro mé zaslúženie k vám mě poslal Hospodin, ale vašé svaté koruny a vašé odplaty účastna mě učinil Spasitel.“ A když jemu inhed pověděchu, že tu vody nemají, ale šest mil vlaských na svú plecí vodu přinosie, svatý Kliment k nim vece: „Učiňme prozbu k našemu milému Jezu Kristu, aby tuto svým sluhám aby tuto tekúcích vod pramen otevřel.“ A jakž tu modlidbu dospě, tak vezřev svatý Kliment uzřel, ano beránek stojí, pozdvih pravú nohu, jedno miesto ukazuje. Jemuž urozuměv svatý Kliment, že jest to Jezus Kristus, šed na to miesto, k svým mlaším promluvil a řka: „Ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha na tomto miestě udeřte.“ A když v to miesto, ješto beránek stál, nižádný uhoditi nemohl, svatý Kliment, vzem jeden malý prútek, v to miesto, ješto beránek nohú stál, lehce udeřil, odtad tekúcie vody krásný potok vyšel. Ten div po všech okolních vlastech lidé uslyševše, se všech stran k němu přišli a více nežli padesát lidí jednoho dne svatý křest přijeli. A od toho dne chrámy a modly pohanské zbořivše a v jednom roce pět a sedmdesát kosteluov Bohu na čest učinili.
Potom po třech letech zvěděv ciesař Trojan, aby je všecky jedno knieže zahubil, na ně poslal. A ten tam přijev, když uzřev, ano se všickni dobrovolně pro Jezu Krista na smrt se poddávají, všech jich nechav, samého svatého Klimenta svázati kázal a morskú kotvu k jeho svatému hrdlu přivázavše, v moře uvrhli a řkúc: „Již jeho viec za Buoh sobě nazývati nebudú.“ A když v těch dnech jeho svatí učedlníci Febus a Kornelius
