davši, na svú sestru Martu ani na svého bratra Lazara poče dbáti, ale což diáblu a jejiemu tělesenství libo bieše, činieše bez studu. V ta doby Lazar, bratr její, rytieřský stav čině vedieše a Marta jakžto múdrá ten trój odjela, hospodářsky obmýšlejíc opravováše. Rytieřuom i služebníkóm svým všecku potřebu dávajíc a zatiem také svým statkem štědře chudé pro Buoh daříše. Potom, po Božiem na nebesa vstúpení, vše své zbožie prodáváše, před apoštoly v jich moc penieze položila, aby z nich, což chtie, pro Buoh učinili. A když Maria Magdaléna tak se zevně v zboží, v kráse i [v]text doplněný editorem tohoto světa veselí rozličně kocháše, pro svú drzost bujnú již své jméno ztrativši, ne Maria Magdaléna, ale hřiešnice po všem kraji slovieše.
V ty časy Jezus Kristus po těch vlastech kázáše. Tehda ona to zvěděvši, že Šimon malomocný Jezu Krista v svuoj duom pozval, jehožto Ježíš potom uzdravil. Tam spěšně do domu všedši, nesměla upřémo k Jezu Kristovi přistúpiti, neb se již v svých hřiešiech znajíše, ale zzadu přistúpivši, nábožně poklekši, srdečně zaplakala a svými slzami jeho svaté nohy umývala, svými vlasy utřevši, drahú mastí mazala. Tak v té vlasti obyčej bieše, pro srdečnú horkost mastmi drahými se mažíce obvlažováchu. Tu je, jakž to svaté Čtenie praví, pro její veliké skrúšenie Hospodin všecky hříchy otpustil. Totě ta ščastná Maria Magdaléna, ješto jest Hospodin duostojnými dary štědře daroval, s ní velikú milost učinil. Najprvé, jakž praví svatý Řehoř, sedm diábluov z nie vypudil, totiž sedm úhlavniech hřiechuov, jichžto plna bieše, jí odpustil i počistil. Její srdce v náboženství k sobě zapálil, k nie se nad jiné ochotně měl, svú šafářkú ji na cestě učinil. Často ji také pilně před lidmi omlúval. Omluvil ji před Šimonem, jenžto ji za hřiešnici počítáše. Omluvil ji před Martú, její sestrú, tehdy, kdyžto jí sobě pomoci jiesti činiti veléše. Omluvil ji před Jidášem v tom, jenžto jí vinnu dáváše, že drahú
