a[190r]číslo strany rukopisubych viece dóvodóv z Písma svatého přivedl o pánu mém Ježíšovi, věz to, Belial, že by tomu čas nestačil ku pravení, nebť jest Písmo toho. A jakož sem já prutem veliké divy činil v Ejiptě, též pán mój Ježíš u prutu, kříže svatého, viece jest učinil i učiní. Také Isák, syn Abrahámóv, jenž k svému obětovánie dřievie na sobě nesl, úplně pána mého Ježíše znamenává, a v knihách Súdcí všecka kniežata lidu židovského podobenstvie mají pána mého Ježíše.“

Tehda Belial umlkl jest a jakoby svój jazyk hryzl. I sem i tam se túláše a mysle a o to nemějieše pokoje, a tak jest velice zahanben před Šalomúnem. A to vida Mojžieš, že Belial proti tomu nic nedie, i žádal jest od súdce, aby pře byla zavřěna. Odpovědě Belial: „Bez poroka ne tak, ale buď nám dán rok od pána súdce, v němžto ty i já vydáme otpory z duovody a obrany, kteréž sme ještě nevyvedli. A potom skrze súdcí buď zavřěna pře zjevným naším povolením, neb tomu césařská i duchovnie práva chtie.“ Vece Mojžieš: „Dobře mluvíš[du]mluvíš] mluwieſs, Beliali, staň se tak.“ A protož Šalomún dal jest jim rok za dva dny, aby u patnáctý den měsíce dubna provedli své odpory a obrany, kteréž mají v téj při, a to jest Daniel písař popsal v akta.

Ihned Belial bral se jest do pekla a pozdraviv svých tovařišóv, totižto zběři pekelné, vešken běh té pře i položenie jejie pověděl jest jim. A když se potáza s umělými, aby viece před Šalomúnem nebyly provedeny ižádné otpory, ani kteří dóvodové ot strany pekelné, ale aby žádal Belial, aby pře zavřěna[90]písař chybějící „i“ nadepsal byla. „A bude li od Šalomúna odsudek vydán proti nám, ihned se odvolaj, a co si opustil v súdu Šalomónovu[91]sic!, to buď vedeno před súdcí, kterémuž se odvoláš, neb tomu práva chtie.“ Tehda Belial, vzem tu radu, bral se jest z pekla, i bra se před Šalomúna.

A když se to vše skona, Mojžieš prosieše Šalomúna, aby odsudek ráčil vydati a strany k tomu kázati pohnati, neb tomu práva chtie. Tehdy Šalomún