abych viece dóvodóv z Písma svatého přivedl o pánu mém Ježíšovi, věz to, Belial, že by tomu čas nestačil ku pravení, nebť jest Písmo toho. A jakož sem já prutem veliké divy činil v Ejiptě, též pán mój Ježíš u prutu, kříže svatého, viece jest učinil i učiní. Také Isák, syn Abrahámóv, jenž k svému obětovánie dřievie na sobě nesl, úplně pána mého Ježíše znamenává, a v knihách Súdcí všecka kniežata lidu židovského podobenstvie mají pána mého Ježíše.“

Tehda Belial umlkl jest a jakoby svój jazyk hryzl. I sem i tam se túláše a mysle a o to nemějieše pokoje, a tak jest velice zahanben před Šalomúnem. A to vida Mojžieš, že Belial proti tomu nic nedie, i žádal jest od súdce, aby pře byla zavřěna. Odpovědě Belial: „Bez poroka ne tak, ale buď nám dán rok od pána súdce, v němžto ty i já vydáme otpory z duovody a obrany, kteréž sme ještě nevyvedli. A potom skrze súdcí buď zavřěna pře zjevným naším povolením, neb tomu césařská i duchovnie práva chtie.“ Vece Mojžieš: „Dobře mluvíš, Beliali, staň se tak.“ A protož Šalomún dal jest jim rok za dva dny, aby u patnáctý den měsíce dubna provedli své odpory a obrany, kteréž mají v téj při, a to jest Daniel písař popsal v akta.

Ihned Belial bral se jest do pekla a pozdraviv svých tovařišóv, totižto zběři pekelné, vešken běh té pře i položenie jejie pověděl jest jim. A když se potáza s umělými, aby viece před Šalomúnem nebyly provedeny ižádné otpory, ani kteří dóvodové ot strany pekelné, ale aby žádal Belial, aby pře zavřěna byla. „A bude li od Šalomúna odsudek vydán proti nám, ihned se odvolaj, a co si opustil v súdu Šalomónovu, to buď vedeno před súdcí, kterémuž se odvoláš, neb tomu práva chtie.“ Tehda Belial, vzem tu radu, bral se jest z pekla, i bra se před Šalomúna.

A když se to vše skona, Mojžieš prosieše Šalomúna, aby odsudek ráčil vydati a strany k tomu kázati pohnati, neb tomu práva chtie. Tehdy Šalomún