[68]číslo strany rukopisupřibral, jakž praví mistr Izodorus[280]zapsáno písařem B in margine, sedm a sedmdesát let po buožiem umučení za ciesařě Trojana časuov zjěvil sě hospodin svatému Janu a řka: Poď ke mně, muoj milý, jižtě čas, aby za mým stolem s svú bratří nebeský věčný pokrm přijal. To svatý Jan radostně uslyšav, vstav jíti počal. K němužto hospodin vecě: V neděli ke mně přídeš. A když prvnie neděle přišla, vešken lid do kostela, jenž byl ve jmě svatého Jana učiněn, sě sebral[281]původně zapsáno „bral“, „ſe-„ nadepsáno jinou, soudobou rukou. Tehda svatý Jan od prvospi počev, jal sě jim slovo buožie kázati, jim přikazuje, aby byli v svatéj vieřě ustavični a přikázaní božích poslušni. A potom inhed podlé oltářě kázal čtveroúhlnú jámu vykopati a prst přěd kostel vymetati. A když to učinichu, tehda svatý Jan v tu jámu vstúpiv, spen rucě a vzhóru k buohu vzdvih, počě takto mluviti: Pozvals mne k sobě, milý Jezukriste, a toť tobě chválu vzdávaji, k tobě jdu, jež si[282]původně zapsáno „ſie“, opraveno jinou, soudobou (?) rukou mě ráčil na své slavné hody do nebes pozvati, nebos to u povýšenéj svéj svatéj milosti věděl, jež sem tebe se všeho srdcě žádal. A když tu modlitvu dokona, tak přěstkvúcie světlost inhed jeho obklíči, jež naň ižádný hlédati nemože ani jeho viděti. A po maléj hodině, když ta světlost otjide, tehda lidé nad jámu přistúpivše, vezřěchu, ana plná jáma manny, a svatého Jana nikdiež nenie. Kam sě je to tělo podělo, to jediný sám buoh vie. Avšak praví svatý Jeronymus u počátku přěd vykládaním čtenie svatého Jana, jakež jest svatý Jan ot poskvrny tělesné byl vzdálen, takež jest bolesti, jižto jiní jmají, na smrti byl zbaven.