[617]číslo strany rukopisuničemuž jiej neuměl otpověděti, ale sám v sobě pomysliv, k niej vecě: Ponechaj nynie, málo ponechaj, ať svú obět buohóm dokonáme, a potom tobě otpovieme.
To řek ciesař, káza jie na svú sien vzvedúc střieci, neb jejie múdrosti i jejie krásě díváše sě netolik ciesař, ale všěm lidem pro svú krásu divna bieše. Potom po maléj hodině všed ciesař do své sieni, propověděl k svatéj Kateryně a řka: Slyšěli sme tvé múdré řěči pořádnost, ale za jinú neprázdni, svým buohóm[axk]buohóm] buoho slúžiece, všemu sme rozuměti nemohli. Ale již ot počátka, kteréhos urozenie, nám pověz! K tomu svatá Kateřina otpovědě a řkúc: Pověděl jeden[axl]jeden] gieden múdrý, aby sě nikte sám nesvelíčal ani sě hyzdil přěd lidmi. Neb to činie nemúdří, jěžto jěšitnost[1897]podtrženo, Hankova excerpce tiskne. Protož já ne pro velebnost, ale pro pokoru tobě o svém urození povědě. Jáť sem Kateřina, dci toho krále, jemužto Kostus řekli. A kakž sem kuoli v svém dóstojenství podlé mého urozenie velebně vzchována a nad jiné lidi u vysokém učení znamenitě prospěla, však to vše potupivši, k mému milému Jezukristovi sem sě utekla. Ale tvoji buohové, jimžto sě ty modlíš, ani tobě, ani jiným spomoci mohú. Ó, přěnesčastní, takých nesčastných buohóv následovníci! K nimžto když u vašich potřěbách zvoláte, vám na ničem spomoci nemohú ani vás u vašem nebezpečenství obránie. K tomu jiej ciesař vecě: Jest[axm]Jest] Gieſt li to tak, jakž ty pravíš, tehda veš svět blúdí, jediná[axn]jediná] gyedyna ty pravdu mluvíš. Avšak tomu
