[619]číslo strany rukopisubyl k uobětování našim buohóm násilím přibezděčil, ale lépe mi sě jest vidělo, abyste vy ji svú múdrostí a svými uměními přěmohli. K tomu oni všichni řechu: A kažtež ji přivésti přěd ny, ať svú nemúdrú drzost poznajíc, bezděky řéci musí, ež je, jakž je[axs]je] gye živa, dřieve mudrcóv nevídala. To svatá Kateryna uslyšěvši, jež s tolika mudrci sě má o vieru hádati, všěckna sě nábožně hospodinu poručila. V tu hodinu anděl sě jiej zjěviv, k niej vecě: Měj srdce silné, neb věz to, ežť tebe tito mistři netoliko nepřěhádají, ale po tobě postúpiec, svú krev pro Jezukrista prolí.
A když svatú Kateřinu přěd ciesař a přěd ty mistry přivedú, tehda tak přěd nimi stojieci vecě: Ciesaři, kterýms úmyslem paddesát mudrcóv proti mně saméj pozval, jimžtos, přěhádali li[axt]li] l by mě, veliké dary slíbil dáti, ale mně sě s nimi hádati kázav, ižádné mi otplaty neslíbil! Ale buď má otplata muoj milý spasitel Jezus Kristus. V tu hodinu, když svatá Kateryna s těmi mistry sě hádavši, slavně jě přěhádala tak, ež proti niej neuměli nic mluviti. Proněžto počě jě ciesař haněti a řka: Tak slovutní mistři jsúce, dali ste sě jediné[axu]jediné] gyedyne[1902]ke koncovce dopsáno Hankou červeně „y“ > jedinéj děvečcě přěhádati. K tomu jeden[axv]jeden] gyeden z nich vecě: Věz to, ciesaři, jež sě nám to nikda nepřiházalo. Ale tato panna, z niežto duch buoží mluví, k takému[1903]k tomuto místo in margine připsána Hankou červeně vsuvka „nas“ divu připravila, jež proti Jezukristovi nic neumieme řéci. A protož lépe, ciesaři, nebude li nám ukázáno, ež sú naši buohové praví a nefalešní, dnes sě obra[620]číslo strany rukopisucijem
