[627]číslo strany rukopisuzasě vrátili, tomu jim zlí lidé neuvěřivše, jali sě jich kamením bíti a jich rucě svázavše, přěse vši noc rozličně jě mučili. A potom jě meči zabili. A ty dušě nevinné do nebes šly. To sě dálo po buožiem narození tisíc čtvrté léto.
Život svaté Elžběty, vdovy a králové dóstojné[1917]in margine Hankova poznámka: „S. Brikci na 18 listi wyše“
Svatá Elizběta byla dci krále uherského. A inhed ot své mladosti, kdež mohla, od tohoto sě světa vzdalovala. A když k svým letóm přišla, za turínského lankrabí vdána. V němžto stavě bydléce, oba sě u bozě milujíc, k buožiej službě ponúciesta. Zatiem když jsta spolu dietky jměla, zamyslil jejie hospodář lankrabie za moře k buožiemu hrobu jíti. Proněžto ostaviv svú hospodyni, svatú Alžbětu, s dietkami na tom hradě jejie věna, ješto slóve Markburk, za moře šel a na téj púti skončal. To lankrabie[1918]podtrženo, Hankova excerpce lejníci[1919]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al. 1379 lantkrabiny przietele, lantkrabyny manowe“ uslyšěvše, svatú Elžbětu s toh[1920]koncové o dopsáno červeně Hankou jejie hradu sehnali a všeho sbožie ji zbavili.
Tehda ona jakžto sirá vdova s hradu pokorně sšedši, do jednoho sprostného domku, tu ješto svině stáváchu, s svými pannami přěs noc ležala. A nazajtřie když sobě jiné hospody hledala a nikdiež nepřijata, dietky jejie s hradu k niej snesli a nevědúci sě u velikú zimu kam s nimi dieti, do jednoho kostela vešla. A tu s dětmi zimy namřěvši, musila sě[1921]nadepsáno jinou, soudobou rukou opět do své hubené hospody vrátiti. A tu jsúc, kamž mohla, své dietky, nemajíc jich čím krmiti, ot sebe rozeslala. Odtad vzal ji, slitovav sě nad ní, ujec jejie, biskup bamberský,
