povědě[615]číslo strany rukopisuvši, tu inhed ot něho svatý křest přijala a v křesťanskéj[axg]křesťanskéj] krzieſtyanſkey vieřě sě potvrdila. A odtad domuov přijěvši, opět takež jako i dřieve přěd tiem obrázkem večer nábožně klečieci, sě modléc opět usnula. A inhed sě jiej ukáže matka buožie, přěkrásné děťátko na rucě držiec. V tu hodinu, když svatá Kateřina ješče přistúpiti nesmějíc, na to přěkrásné dietě žádostivě hlédajíc stáše, to svaté dietě ulyzna sě pozva k sobě svaté Kateřiny a řka: Přistup ke mně, má přěmilá choti Kateřino, přijmi tento prsten ote mne na potvrzenie tvého spasenie. A toho sě nic nežásaj, máš pro tu vieru, jižtos přijala, mnoho strastí trpěti a za to nebeské otplaty koronu přijieti. To svatá Kateryna uslyšěvši, z toho viděnie sě probravši, na svéj rucě ten teprv daný drahý prsten nalezla. Jenžto prsten v tom klášteřě pod horú Sinai, tu ješto jejie svaté tělo hřbí, do dnešnieho dne pútníkóm pokazují.
Potom těch časuov když Maxencius ciesař nenávistně proti křesťanóm[axh]křesťanóm] krzieſtyanom sě pozdvih, všěch chudých i bohatých do Alexandřie, aby sě pohanským modlám modlili, pozvati kázal. A kteříž by sě modliti nechtěli, aby jě inhed zahubili. V tu dobu svatá Kateryna osmnádcte let vstář jsúci, uslyšěvši, ano přěd modlami rozličně pohani ryčie[1894]podtrženo, Hankova excerpce a rozličný dobytek řije[1895]podtrženo, Hankova excerpce a někteří stojiec, na čest modlám zpievají, poslavši svého posla Ziadata, kázala, co by sě tam dálo, proč li by ti lidie ryčěli[1896]podtrženo, Hankova excerpce. A když
