[625]číslo strany rukopisubyli svatí pústenníci, duchovní mnišie, jimžto jména sú byla Benediktus, Matěj, Johannes, Isák, Kristinus a šestý Barnabáš. Ti jsú tak svatého příklada život vedli, ež jsú pamět přěslavnú v svém křesťanstvu[ayl]křesťanstvu] krzieſtyanſtwu ostavili. Najprvé jsú byli velikého utrpenie. Krmě jich obecná bylo zelé bez omasta na prosto[aym]prosto] proſta[1912]oprava naznačena Hankou vařené, chléb řiedko, masa neb ryb nikda. A to jsú sobě za veliký hod počítali, když jsú na Veliku noc jáhel s vodú navařiec jědli. Pitie jich čistá voda, i tuž sú u mieru pili. Oka svého nikda na ženskú tvář neotvierali, rúcho jich tvrdo ostré z vlásen konských otkané. Na jich loži kámen miesto podušky a miesto postele rohožě hrubě pletená. Sen jich velmi krátký, vši noc stóníc svých hřiechóv i lidských plakali. A zatiem pěstma prsi bili, až do zmodránie sě tepúc utrudili. Jich kolena ztvrděla, pro obecné klekánie ztruzena. Nikda spolu nemluvili, než když sě jim host zjěvil, a to řiedko činili. A to také v uobyčěji jměli, ež zjitra po prvie hodině spolu sě sešli a druh přěd druhem padna řekl: Odpustíš li, shřěšíš! Neodpúščěj, když bíti budeš! Zatiem jeden[ayn]jeden] gyeden z nich bič držě, s pláčem sě jich nabil. A potom přěd nimi padna, jich prosil, aby jemu též učinili, což jsú sobě učiniti kázali. A když jsú sě tak snažně buohu slúžiec, rozličně svuoj život trudili, jakžto bylo buohu líbo, vzezřěv hospodin na jich ustavičnú službu, chtěl tomu, aby jě k sobě pojal divnějším činem než jiné svaté.
O
