[612]číslo strany rukopisuež král Kostus jiných dětí, jediné svatú Katerinu, nejměl, a když sě v svém království, mocně kralije[1881]in margine Hankova poznámka „kraluge“, zdráv skončal, svú dceru, svatú Kateřinu, miesto sebe za sčedie[1882]podtrženo, Hankova excerpce samu zemi ostavil.
A když jednoho času svatá Kateřina s svú matkú, s svými pannami a s svým rytieřstvem kratochvíle dlé, na lov na les jěla, jdúc podlé jedné[awu]jedné] gyedne veliké skály, uzřě, ano v jednéj[awv]jednéj] giedney jěskyni v skále sedí jeden[aww]jeden] gyeden muž starý šedivý. K němužto sama přistúpivši, počě s ním mluviti a řkúc: Kaký si člověk a co tu činíš? Jiejžto ten buoží muž odpovědě a řka: Toho nebezpečného světa běhajě, tuto bydli. A jsem sluha všeho světa spasitele Jezukrista. Jižť sem vše pověděl. A ty mi, panno žádná, rač pověděti, ktos ty, co li tuto na lesě činíš? Kakli s hospodinem ukládáš, v kterém li stavě bydliti myslíš? K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: Jsem královna tohoto královstvie, po mém otci sama jediná[awx]jediná] gyedyna ostala. A přijěla sem na tento les pro kratochvíli s svými lidmi. Pakli mne tiežeš, kak s buohem ukládaji, mám doma své buohy, jimžto podlé našeho pohanského obyčějě obět vzdávaji. Pakli chceš vzvěděti, v kterém stavě bydliti mysli, to povědě, ež pro tohoto královstvie sčedie[1883]podtrženo, Hankova excerpce za muž jíti muši. Ale tak sem sobě umyslila, abych za nikoho nechodila než za toho, kto by byl urozenější, buohatější, kraší, učenější než já.
K tomu jiej ten buoží muž povědě a řka: Co
