[609]číslo strany rukopisupotěšil a řka: Ne pro mé zaslúženie k vám mě poslal hospodin, ale vašie svaté koruny a vašie otplaty účastna mě učinil spasitel. A když jemu inhed tu pověděchu, ež tu vody nemají, ale šest mil vlaských na svú plecí vodu přinosie, svatý Kliment k nim vecě: Učiňmy prosbu k našemu milému Jezukristu, aby tuto svým sluhám tekúcích vod pramen otevřěl. A jakž tu modlitbu dospě, tak vezřěv svatý Kliment, uzřěl, ano beránek stojí, pozdvih pravú nohu, jedno miesto ukazujě. Jemužto urozoměv svatý Kliment, ež je[awe]je] gie to Jezus Kristus, šed na to miesto, k svým mlazším promluvi a řka: Ve jmě otcě, syna, svatého ducha na tom miestě udeřte. Když v to miesto, ješto beránek stál, nikte uhoditi nemohl, svatý Kliment vzem jeden malý prútek, v to miesto, ješto beránek nohú stál, lehcě udeřil a inhed odtad tekúcie vody krásný potok vyšel. Ten div po všěch okolních vlastech lidé uslyšavše, se všěch strán k němu přišli a viece než pat set lidí jednoho dne svatý křest přijěli. A od toho dne chrámy a modly pohanské zbořivše, v jednom[awf]jednom] giednom rocě pět a sedmdesát kostelóv buohu na čest učinili.
Potom po třech letech vzvěděv to Trojan ciesař, jedno[awg]jedno] gyedno kniežě, aby jě všě zahubil, na ně poslal. A ten tam přijěv, když uzřěl, ano sě všickni dobrovolně pro Jezukrista na smrt našívají[1875]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. poddawagi, nazywagy“, všěch jiných nechav, samého svatého Klimenta svázati ká[610]číslo strany rukopisuzal
