m[585]číslo strany rukopisunohých měst vidúc jich náboženstvie, z nich sobě biskupy voléchu.
A to sě také za svatého Martina časuov přihodilo, jež sě lidie jednomu člověku jako svatému mučenníku, ve jmě jeho oltář učinivše, modléchu. Tehda svatý Martin dlúho sě ptav, a nenalez o jeho svatosti nikdiež nic psáno, dal sě na modlitvu, prosě hospodina, aby mu ráčil zjěviti, které otplaty, kterého li dóstojenstvie tento člověk byl. A tak stojě na modlitvě svatý Martin, ozřěv sě na levici, jednu stien[1820]podtrženo, Hankova excerpce přěčrnú[1821]podtrženo, Hankova excerpce uzřěv, jeho zaklel a řka: Pověz mi, co jsi! Toť buoží mocí kazuji, zjěv mi to, kteréhos zaslúženie člověk. Jemužto by otpověděnie z té črné[1822]podtrženo, Hankova excerpce stieni[atn]stieni] ſtyen[1823]oprava naznačena Hankou takto řečeno: Otče svatý, Martine, stojíš za to, chtě věděti, co sem já? Račiž to věděti, ežť sem byl člověk přězlý až do mého skončenie a pro mé hřiechy a pro viny ztratil sem muoj život. To svatý Martin uslyšav, ten oltář, jenžto byl ve jmě toho hřiešníka učiněn, zrušiti kázal.
To sě také píše o svatém Martině, ež když jednoho[ato]jednoho] gyednoho času chtieše přěd ciesařě Valentina vníti prosit za některé věci, v nichžto jeho ciesař nechtieše uslyšěti, zapověděno bylo, aby jeho nikakž přěd ciesařě nepúščěli. Tehda svatý Martin té všie neděle v žíni popel na hlavu sypě, u velikém utrpení své tělesenstvie mučieše. Tehda ponucením andělským v jednu[atp]jednu] gyednu hodinu beze všie přiekazy přěd ciesařě všel. Jehožto ciesař zazřěv, a jež přědeň puščen, velmi sě rozhněvav, proti němu po[586]číslo strany rukopisuvstati
