[581]číslo strany rukopisuale ona nic na to netbavše, závojem jejie svaté hrdlo zatáhše, ji zadavovášta. K nimažto ona vecě[1806]vecě: neczie[1807] písařem B nadepsáno „ona yako nemohuczy“: É, radějše mi hlavu setněta, ať sě v svéj krvi pro mého Jezukrista válejíc, svatých mučenníkóv korunu obdrži. Na to ta nemilostivá katy nic nepotbavše, jejie svaté hrdlo zatáhše, ji zadávista. A tu duši anděli vzemše, do nebeské radosti nesli. A potom mnoho svatých divóv skrzě svatú Ludmilu s rozličnými činil lidmi i činí až do dnešnieho dne. Amen.
A potom po některých časiech svatý Václav jejie svaté tělo do Prahy z Tetína přinesl a u svatého Jiřie v klášteřě u[1808]u: w duchovných panen poctivě pochoval.
Život svatého biskupa Martina tuto sě[1809]in margine Hankova poznámka: „S. pieti bratruow na 22 listu njže“
Svatý Martin rodem byl z toho města, jemužto Sabaria dějí, ale vzchován jest v lambardskéj zemi u městě, ješto Papia slóve. A měl jest otcě na ciesařově Julianově a Konstantinově dvořě. Ten jest měl pod sebú třidcěti rytieřóv. Na němžto dvořě svatý Martin s uotcem slúžieše, ale nerad, jež jeho duch svatý jinam vedieše. A když byl svatý Martin dvanádcte let vstáři, proti vuoli svých starost kostela radějí nežli dvora sě držieše. A byl by rád na púšč šel, ale rozličné nemoci jemu přěkážiechu. A když to jednú[atc]jednú] giednu ciesaři ustavichu[atd]ustavichu] uſtawich[1810]oprava naznačena Hankou, aby starých otcuov synové slúžili, tehda mezi jinými k službě svatého Martina jako od polu bezděky přikázachu. Při němžto dvořě jen s jedniem[ate]jedniem] giednyem panoší bieše. A tomu viece slúžieše i obuv szú[582]číslo strany rukopisuváše
