[580]číslo strany rukopisuduchovným pannám na pražském hradě klášter učinil. Zatiem svatá Lidmila po svého hospodářě smrti v čistotě až do skončenie přěbývala, buohu snažně slúžiec, své tělesenstvie posty, klekáním, modlitbami i rozličnými činy trudila. V skutciech milosrdných míle pro hospodina chudé kněží i pútníky krmiec, nemocným i jatým, strastným i potřěbným almužnu dávajíc. Takež muož býti nazvána stkvúcie hvězda, ješto jest svých svatých příkladóv světlými poprslky všicku českú[asx]českú] czieſku zemi osvietila. A jež svatá Ludmila v svém proročství[1803]první „r“ škrtnuto a nad druhým „o“ Hankou nadepsáno „u“ vnučka svého, svatého Václava, jmějieše, tomu jejie čtě[1804]podtrženo, Hankova excerpce, nemilostivá pohanka, závidieci, na svém srdci zlostně zamyslila, kak by svatú Ludmilu zahubiec, to svaté děťátko, svatého Václava, ku pohanským modlám obrátila. A zatiem křesťany[asy]křesťany] krzieſtyany v českéj[asz]českéj] czieſkey zemi zahladila, jakžto sě jest o to potom pokusila, kněží z země vyhnavše a kostelnie dveřě vešde zahraditi kázavše. To svatá Ludmila zdaleka uznamenavši, do Tetína na hrad sě přěstěhovala. A tu všěcku svatost přijemši, svú duši hospodinu poručila. A v túž hodinu dva nemilostivá katy, na jejie smrt napravená, v jejie[ata]jejie] giegye pokoji dřvi na ni vyrazivše, beze všeho studu[atb]studu] stude svú milostivú kněžnu nepoctivě trhati počěsta. Jimažto ona vecě: Co činíta? Zdali toho nepomníta, co jsem já vám dobrého učinila? To šlechetná světicě, jich hřiecha viece než svého bezživotie žělejíc, mluvieše[1805]původně zapsáno „mluwieſſ“, „e“ dopsáno jinou, soudobou rukou,