moc[573]číslo strany rukopisuně pobivše, se vší vojskú v tom městě, ješto hospodyně svatého Eustachia […]text doplněný editorem[1781]vypuštěna část levého i pravého sloupce, kus textu byl na volném prostoru dopsán rukou 1. poloviny 18. století; in margine Hankova poznámka „Przes pul druheho listu chybj Wiz Ms. al.“
Život svatého Leonarda papežě sě vypravuje
Svatý Leonardus byl jest těch časuov pět set let po božiem narození svatý křest ot svatého Remigie, římského arcibiskupa, přijem, ot něho sě svatým obyčějóm a písmu svatému spořě[1782]podtrženo, Hankova excerpce naučil. Otec svatého Leonarda s svými přívuznými[1783]podtrženo, Hankova excerpce na krále franského dvořě učení a první biechu. A na němžto dvořě svatý Leonardus královi velmi libý bieše tak, ež pro jeho prosbu všěcky vězně propustiti [574]číslo strany rukopisukázal. A když tak pro svú starost na všě strany slovuten bieše, připudil ho král, aby v jeho dvořě přěbyl, dokad by jeho biskupem neučinil. Z toho sě svatý Leonardus vzdálil, na púšti jíti zamyslil a tak ote všeho s svým bratrem s Liphartem do toho města, ješto […]text doplněný editorem[1784]homoioteleuton, chybějící text doplnil Hanka in margine Aurelianum slóve, šel. A když tu přěbyvše, Liphart na jednom břězě sám bydle, buohu slúžiti umyslil a svatý Leonardus ducha svatého ponučením do toho města, ješto Aquitania slóve, kázat jíti sě připravil. A tak milé otpuščenie ot sebe vzemše, svatého míru pocělovánie sobě davše, rózno sta sě rozešla.
A když svatý Leonardus po rozličných vlastech kážě, veliké divy činieše, na jednom lesě nedaleko od toho města, ješto Lemovika slóve, bydlo sobě učiniv, tu buohu snažně slúžieše. Na tom[1785]na tomto místě zapsáno sě, škrtnuto až Hankou lesě pro králova loviště bieše jedna krásná sien udělána. Potom těch časuov to sě přihodilo, ež král s královú na ta lovišče přijěv, velmi vesel byl. A tu jeho králová, ež těžka[1786]podtrženo, Hankova excerpce bieše, dietě jměvši, i s dietětem umřěla. V tu hodinu pojide pláč a úpy[1787]podtrženo, Hankova excerpce veliky, ano král se vším dvorem žalostivě králové pláče. A v túž hodinu svatý Leonardus po lesě chodě, bohu sě modle, uslyšav zdaleka pláč žalostivý, slitovav sě nad nimi, k nim šel. Tehda ho král přěd sě pozvav, jeho otázal, kto by byl. Jemužto svatý Leonardus otpověděl, jež jest učenník svatého Remigie, uvedl jeho král k mrtvému, k svéj královéj tělu, jeho nábožně prosě, aby ráčil sě za královú i za dietě pomodliti buohu, cělú vie[575]číslo strany rukopisuru
