[521]číslo strany rukopisuslúh, bral sě na tu horu hledat toho býka. A dlúho hledavše, nalezú, an stojí přěd jednú[amj]jednú] giednu jěskyní u vrchu té hory. Jehožto jakž brzo zazřě ten bohatec Garganus, tak u velikém hněvu jědovatú[amk]jědovatú] giedowatu střělu na býka vystřělil[1595]původně zapsáno „wſtrzielil“, „y“ nadepsáno jinou, soudobou rukou. A inhed sě střěla zasě[aml]zasě] ſaſſie vrátivši, samého Gargana ranila. To měščěné toho města uslyšěvše, sě zamútili. A v tom zamúcení k svému biskupu šedše, s ním radu vzěli, co by mienilo neb proč by sě to mohlo státi. Tehdy biskup kázal sě všěm tři dni postiti, za to buoha prosiece, aby ráčil zjěviti, co by sě skrzě ten účinek mienilo. A potom po těch třech dnech zjěvil sě biskupovi svatý Michal a řka: Věz to, ežť jest to mú volí stalo, ežť jest tento člověk svú střělú zastřělen. Jáť jsem svatý Michal archanděl, jenžť jsem sobě zvlášče toto miesto na zemi zvolil a toho sobě chovaji i ostřiehaji a to sem chtěl tiemto zázrakem všěm lidem v známost přivésti. To biskup uslyšav, se vší obcí i s měščany na tu horu nábožně šed přěd tu jeskyni, buohu svatému Michalu jal sě modliti, ale do té jeskyně ješče vjíti nesměli.
Druhé ten hod svatého Michala slóve posvěcenie. O tom sě tak píše, ež když měščěné i všěcka obec z Seponta boj nad svými nepřátely obdržěli, na to velikú péči[1596]nadepsáno písařem B rukou jmějiechu, mysléc, vníti li do té jěskyně, anebo posvětí li ji ve jmě svatého Michala. A zatiem pozdiv[1597]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al pozdwih sie tišt. pocztiwy“ biskup ku papežovi, jenž Pelagius slovieše, šel a s ním o tom radu vzal. Jemužto svatý otec papež vecě: Má li to měštišče
