[441]číslo strany rukopisusvatého seslal, tělo tvé bylo pochováno. Ježto[ajb]Ježto] gyezto pochovánie miesto mě samého služebně s pokorú učinie. To řek anděl, na nebesa se vrátil.
V tu hodinu když svatý Jan evandělista v tom městě, jemužto Efezus dějí, slovo božie kázáše, v nebesiech velmi pohřmělo a inhed oblak sstúpiv, jeho pochopiv, přes ty přese vše vlasti v krátkéj hodině svatého Jana přenesl a před samiem domkem svaté královny posadil. Tu svatý Jan na dřvi potlúkl i všel. Jehožto matka božie uzřevši, radoštěmi[1393]podtrženo, Hankova excerpce podivivši se i zaplakala a jemu milé vítanie davši, vece: Pomni na to, jež mi tě jest mój milý syn miesto sebe za syna dal a mě tobě vláště poručil. Aj toť s tohoto světa juž pozvána k mému milému synu pójdu a tobě mé umrlé tělo porúčeji, neb sem slyšala od židóv, ež jsú se uradivše mezi sebú, zjednali a řkúc: Střežmy toho snažně, když Ježíšova mátě umře, jejie tělo pochopiec užžemy. Proněžto toť přikazuji, když mé tělo k hrobu ponesete, aby tuto ruozhu, mně andělem přinesenú, před mými nosidly nésti kázal. To uslyšav svatý Jan evandělista, vzdech, k matce božiej vece: É, by tuto byli všickni apoštoli, ať bychom duostojné pochovánie učinili! A jakžto svatý Jan vece, tak všickni apoštoli divnú boží mocí se před jejie domem uzřevše, počechu se diviti a řkúce: Která jest toto novina, proněžto jest nás hospodin divně tuto snesl spolu? V tu hodinu svatý Jan z domu vyšed, je uzřev všecky, milé vítanie jim dav, promluvil k nim a řka:
