[419]číslo strany rukopisuvelikém poli. V tu hodinu přijide veliká búřě, přieval i veliké krúpy. Tehda ten žák odda sě na běh a tak běžě, uzřě v čirém[1328]podtrženo Hankou, in margine různočtení „czylem“ poli jeden domek. K ňemužto přiběhna potluče, prosě pro buoh, aby mu otevřěli. Jemužto hospodyně toho domu odpovědě a řkúc: Já jsem pravedlnost[1329]podtrženo, Hankova excerpce, ješto tuto bydli. Ale ež si ty nepravedlný[1330]podtrženo, Hankova excerpce, svých všěch činóv jěšitný[1331]podtrženo, Hankova excerpce, květ své mladosti světu, ale ne bohu na čest vedeš, proto tuto odpočívanie nemáš. To ten žák uslyšav, ano jej tepú krúpy, dále běžal. A tak opět běžě, uzři dóm. K ňemuž přiběhna potluče, prosě pro buoh, aby jej upustili. Jemuž toho domu hospodyni, sedieci vnitř, odpovědě a řkúc: Já jsem pokoj, ješto tuto bydlí, a ty to dobřě věděti móžeš, jež pokoj s hřiešnými nebydlí, neb jim diábel, svět a tělesenstvie rozličný nepokoj v duši činie, a tys jeden z těch, a proto tuto odpočívanie nemáš. Ale jež já pokoj, vždy myslím pokojná a mírná myšlenie, tuto tobě radu dávaji: Bydlíť dále má sestra, jiejžto milosrdie dějí, ještoť vždy hřiešným pomáhá. K téj přída, cožť ta káže, to učiň. A když tam běžav, potluče na dóm, hospodyně, vnitř sedieci, odpovědě a řkúci: Já jsem milosrdie, ješto tuto bydli. Chceš li této hrozné búřě zbýti a své spasenie nalésti, náhle běž k bratří kazatelóm do svatého Dominika kláštera, tu nalezneš, ano písmo svaté ten zákon osvětluje, a tu uzříš, kakť Jezus Kristus a jeho milá matka tě, hřiešného, dobrotivě k milosti přijmú. To ten žák s skrúšeným srdcem sznamenav, z toho sě viděnie