[411]číslo strany rukopisua k každému pomazání vláščie svatá slova řekla. A když nohy mazáše, tehda tato slova propovědě: Pomazuji těchto nóh, aby chodile po světu, čtenie svaté kážíc. A tomu jemu utěšenie ustavila a řkúc: Třetí den pošli tobě plné zdravie. A to řekši, ukáza jemu kroj rúcha predikáterového a zvlášče škapléř a řkúc: Tak chci, abyste v takém kroju chodili. V třetí den ráno svatý Dominik, jenž bieše všeckno to viděnie, na modlitvách jsa, v túž hodinu viděl, k mistru Reginaldovi přišed, jeho zdráva nalezl. A tu sobě to viděnie spolu pověděvše, mistr Reginaldus zákon kazatelový přijal. A ten sě jest[1299]slova A ten sě jest podtržena, k tomu in margine přičiněna latinská poznámka vztahující se k zaškrtnuté pasáže o oblékání řeholních bratří najprvní, jakž svatá královna kázala, v škapléř oblekl, neb dřieve predikáteři jako duchovní kanovníci v komžiech chodili. Potom ten mistr Reginaldus v rozličných zemiech a zvlášče u Paříži svatý život veda a slovo božie kážě umřěl. Skirzě něžto hospodin rozličným nemocným a hřiešným velikú milost činí až do dnešnieho dne.
Jednoho také času kardinálóv Štefanóv z nové Fossy synovec na koni u přiekop upadl a tu hlavu slomil. K ňemužto jeho matka přiběhši, žalostivým hlasem křičala. V tu dobu svatý Dominik tehdy v Římě jsa, šed tam, zaň sě bohu pomodlil a toho mrtvého vzkřiesiv, matcě živa vrátil. Těch také dní v Římě u svatého Sixta, tu ješto i dnes predikáteři klášter mají, svatý Dominik a s ním čtyřidcěti bratróv, za stolem sediece, po malém kusu chleba mezi sobú rozdělili, viece v domu chleba nic nemajíc. V tu dobu vnidešta dva nádobná[1300]podtrženo, Hankova excerpce jinochy,
