[412]číslo strany rukopisudo refektora nesúc v svých pláščích chleba bielého spořě, a tu přěd svatým Dominikem ten chléb položivše, ven vyšli. Po nichž birzo vyšedše, jich nenalezli, ani kto kdy potom vzvěděl, kto sú, odkad li sú byli. V tu dobu svatý Dominik rukú na bratří pokynuv, vecě: Jězte, bratřie milá, tentě nám chléb hospodin poslal. Co jest buoh divóv skirzě svatého Dominika světu ukázal, to jest vše na potvrzenie viery křesťanské učinil.
Jednoho času jeden, v ňemžto mnoho běsóv[1301]podtrženo, Hankova excerpce bieše, přěd svatého Dominika přiveden. Tehda svatý Dominik štólu na sě vzem, jednu stranu štuoly běsníku[1302]podtrženo, Hankova excerpce na hrdlo přěvěsil, zapoviedajě diáblóm, aby toho člověka viece nemučili. Tehda diábli počěchu výti a řkúc: Proč na ny ty muky, otče svatý, přěpúščieš, nechať vyndemy. K nimžto svatý Dominik vecě: Nepušči vás odtadto, jeliž[1303]podtrženo, Hankova excerpce mi rukojmie postavíte, jež sě zasě v toto tělo nevrátíte. K tomu diábli odpověděchu: Kaké my tobě rukojmie móžem dáti? K tomu svatý Dominik vecě: Přijmu za rukojmě tyto svaté, jichžto těla v tomto kostele odpočívají[1304]podtrženo, Hankova excerpce. K tomu diábli vecěchu: Těch my rukojmí mieti nemóžem, neb našě zaslúženie jim i všěm dobrým jsú protivna. K tomu svatý Dominik vecě: Musíte rukojmie mieti, jinak vás z této muky nepropušči. Tehda diábli dlúho o tom túlavše[1305]podtrženo, Hankova excerpce, přišedše k svatému Dominiku, řekli: Aj toť smy na těch svatých obdiržěli, ežť sú našě rukojmie a toť znamenie, jdi, truhlu, v nížto[aiv]nížto] nychzto těchto svatých hlavy jsú schovány, oh[413]číslo strany rukopisulédaj,
