napoma[401]číslo strany rukopisunut, proč by tak, jakž mu učiniti rozkázáno, pozdil[1282]podtrženo, Hankova excerpce. U brzkosti vstav, do Jerusalemě šel a tu Janovi biskupovi, jakž mu bylo rozkázáno, všeckno pořád rozlíčil[1283]podtrženo Hankou, in margine různočtení „powiedal“. To Johannes uslyšav, k sobě jiných biskupóv pozval, s nimi na to miesto, kdež bylo Lucianovi zjěveno, šel. A když počěchu zemi kopati, země sě potřásla a vuoně přědobrá odtad vyšla a sedmdesát člověkóv prosbú těch svatých od rozličných nemocí v tu hodinu uzdraveno. A tak ti biskupi ty svaté kosti pobravše, v tom kostele, v ňemžto někda byl svatý Ščepán alcipřěstem, s velikú ctí schovali. O těch svatých těl nalezení svatý Beda v svém popsání píše a vláščí pamět ostavil.
Druhé o svatého Ščepána těla přěnesení tak svatý Augustin píše, ež Alexander, kniežě římské, jeden čas s svú paní do Jerusalemě přěs moře přěplul a tu svatému Ščepánu krásný kostel udělal. A po těch časiech umřěv, v tom kostele při hrobu svatého Ščepána sě pochovati kázal. Potom po sedmi letiech jeho paní Juliana od rozličných kniežat velikú křivdu trpiec, do svého sě krajě vrátiti zamyslivši, chtieše ráda tělo svého hospodářě s sobú nésti. Za ňežto, aby jiej to odpustil, počě biskupa velmi prositi. Tehda jiej biskup ukázav dvě střiebrniej truhle, vecě: Nevěděť, v kteréjť jest truhle tvého hospodářě tělo. K tomu ona vecě: As já vědě. A to řekši, polapi sě truhly svatého Ščepána, mnieci truhlu svého hospodářě. A tak s tiem tělem na koráb na moře vsědla.
