[407]číslo strany rukopisuducha svatého najprvé za to poprosivše, svatého Augustina ustavenie řehulu volili a řkúc: To jest mistr a kazatel bohem daný, podlé jeho ustavenie chcmy rádi bohu slúžiti. V ten čas Innocencius papež umřěl a miesto ňeho Onorius papežem učiňen, jenžto zákon kazatelový potvrdil po božiem narození tisíc dvě stě šesténádzté léto. A když potvrzenie od papežě pokorně přijal, šed súkromě, v kostele svatého Petra nábožně poklekl, hospodina poprosil, aby svým svatým duchem toho stavu potvrdil a jich kázaním všeho světa hřiešných polepšil. V tu hodinu, v nižto sě tak modléše, uzřě svatého Petra a svatého Pavla, ana k ňemu jdeta. Jemužto svatý Petr knihy a svatý Pavel huol davše, takto k ňemu promluvista: Jdi kázat slova božieho, nebs k tomu úřadu s svými se všěmi do dne súdného bohem zvolen. Ta slova uslyšav svatý Dominik, vnitř v duši veliké utěšenie přijal. A tu jistě poznal, ež ten zákon jím ustavný bude do dne súdného slovo božie kázati. A protož, když svatý Pavel všěch kazatelóv heslo obdiržav, v svých epištolách napsal a řka: My smy ti, k nimžto jest skonánie světa přišlo. To slovo všickni mistři světí vykládajíc pravie, ež je to stav kazatelový, jenž má do dne súdného tráti[1289]podtrženo Hankou, in margine různočtení „trwati“. V tu také hodinu, v niž svatý Dominik na modlitvách tehda ničieše[1290]podtrženo, Hankova excerpce, zjěvil mu buoh rozplozenie jeho zákona. Ve[1291]sic! ňemžto vidění, birzo vzezřěv, svú bratří, ani po všem světu, dva a dva jdúce, slovo božie káží[1292]káží: kazyu, uzřěl. A tak inhed