[405]číslo strany rukopisuna jednéj hospodě nalezl, ano hospodář kacieř jest. Tomu tak dlúho kázal o vieřě, až ho na pravú vieru i obrátil. Proňežto svatý Dominik bohu chválu vzdal, děkujě, ež tento prvý skirzěň na pravéj cěstě jest postaven.
Jeden také čas v tom kraji, jenž vlasky slóve Mentfort, v tom hrabství svatý Dominik o vieru s kacieři sě hádal a což bylo nesnadšieho, to jim na listě napsáno dal. Tehda teho večera kacieři okolo ohně sediece, počěchu mezi sobú mluviti a řkúc: Virzmy tento list v oheň, shoří li, tehda našě viera pravá jest, pakli neshoří, hotovi smy po svatého Dominika vieřě postúpiti. V tu dobu list v oheň uvrhli a tu list drahně pobyv, z uohně vyskočil. To uzřěvše kacieři, velmi sě podivili a vnitř v srdci skrúšené pomyšlenie jměli. Avšakž jeden mezi nimi tvrdší ve zléj vieřě k nim vecě: Uvirzmy ten list v oheň druhé i třetie a tu pravdu uznamenámy. A když tak do třetie uvirhli, a list z ohně vždy vyskočil, mezi sebú slib učinili, aby toho z nich nikte nikomu nepronášal. Jediný mezi nimi rytieř byl, jenž svaté viery kakž takž sě přídiržal, ten potom ten div jiným pronesl.
Také sě to o svatém Dominiku píše, ež když sě jednú s kacieři hádal a duchem svatým vzniecen, božie slovo nestrašivě kázal, posmieváchu sě jemu svaté viery protivníci, plijíce naň, blátem plískajíce a na smiech szadu slámu k kukle přivazujíc. V tu dobu jedni kacieři k ňemu přistúpivše, řechu: I kak to bezpečně chodíš! Zda toho nevieš, ež smy tebe několikrát střiehli, chtiec tě zahubiti. Co
