[363]číslo strany rukopisukusy a řkúce: Dobuďte lékařóv, ať vašě bohy uléčie.
Tehda král káza Aquilinu oběsiti a kámen k nohám těžký přivázati. A tak visieci duši pustila. Potom jejie sestra Nicea v uoheň uvržena, odtad bez úraza vystúpila, a inhed jiej hlava sťata. Potom svatého Kristofora přěd král přivedli, tu král jej kázal železnými pruty bíti a přilbici velikú rožehše, jemu na hlavu vstavichu. Potom kázal král lavici železnú skovati a svatého Křistofora na téj lavici přivázati a pod ním oheň smolú potrušujíc zažéci. Ta sě lavicě na kusy zlámala a svatý Kristofor bez úraza ostal. Potom král kázal k jednéj kládě jej přivázati a čtyři sta rytieřóm naň střieleti. V tu dobu každá střěla jeho neduojdúc, u povětří ostanieše a král mně, by sě jeho házěli[1155]podtrženo, Hankova excerpce, jal sě jemu posmievati. Tehda jedna střěla zasě sě navrátivši, v uoko královi uhodila, a tak jeho oslepila. Tu k ňemu svatý Kristofor promluvi a řka: Zajtřější den já svuoj život dokonaju[1156]koncovka podtržena Hankou a ty, nemilostivý násilníku, z mé krve bláto učiníš a svého oka pomažeš, k svému zraku navrácen budeš. Tehda ho král inhed vyvedúc kázal stieti. Tu sě svatý Kristofor bohu pomodliv, inhed sťat. Král jeho krve svaté málo vzem, oka svého pomazav, řekl: Ve jmě boha Kristoforova. A jakžto brzo vecě, tak inhed okem prozřěl. Ten král v Jezukrista uvěřil a inhed volati kázal, ktož by proti bohu neb proti svatému Křistoforu co mluviti směl, aby byl inhed zahuben. Tak sě svatá viera plodila bohu na čest, jenžto v nebeském králevství v svéj slavnéj chvále přěbývá věky věkóm. Amen.
