mě[341]číslo strany rukopisustě bohu na čest kostely vzdělachu a svatého Lazařě v tom jistém městě biskupem učinichu. Odtad božím naučením do města akvenského přišedše, skrzě mnohé divy lid k vieřě obrátili a tu svatého Maximina biskupem učinili.
Odtad svatá Maria Mandaléna, po Jezukristu sě vztúživši, na púhú púšč brala sě. Tu anděly svatými městišče sobě připravené[1064]zde zapsáno „ſobie“, škrtnuto nalezši, třidcěti let člověka neviděvši, tu přěbývala. Odtad ju na každý den sedmkrát anděli pod nebesa vznášiechu. Tu jest nebeské sladké piesni slýchajúci[1065]podtrženo, Hankova excerpce, to za pokrm měla. Odtad ju opět anděli v jejie přiebytek v skálu přinesiechu. V ty časy jeden kněz bohobojný sžádav sě na púšči bohu slúžiti, odtad nedaleko peleš[1066]podtrženo Hankou, in margine různočtení „poſeſſy“ sobě učinil. A když tu ten pústenník bydléše, zěvil to jemu hospodin, ež na každý den vídáše, když anděli svatú Maří Mandalénu pod nebesa nosiechu, kdy li sě s ní vrátiechu. A když to často vídáše, chtě tomu vidění jistost nalézti, poručiv sě bohu, k téj jěskyni, v niejžto Maria Mandaléna přěbýváše, vstav pojide. A když k téj jěskyni tak, jakžto by kamenem dovrhl, sě přiblíži, počěchu mu nohy trnúti a velikým strachem vešken sě třěsieše. To uzřěv, zasě sě obrátil a inhed sě jemu síla navrátila. A tak kolikrát sě tam jíti pokúšieše, tolikrát sě jemu vždy též přihodilo. Tomu ten kněz boží urozuměv, jež jest tu některá věc, k niejžto přistúpiti všakému člověku nebylo duostojno, na tom miestě bohu sě pomodliv, počě volati a řka: Zaklínaji tě boží mocí, jsi li člověk nebo které božie rozumné stvořenie, ješto v téjto jěskyni přěbýváš, odpověz mi, co jsi, co li tuto činíš! A když to třikrát zavola, Maria Mandaléna je[342]číslo strany rukopisumu
