[331]číslo strany rukopisu …na[1022]torzovité slovo jeho modlitevná toho krajě lidem známa jest, přěd nížto stojí jedno dřěvo velmi krásné, jím vsazené. Přědtiem[1023]původně zapsáno „przietyem“, „d“ nadepsáno (autokorektura) ta hora krópě vody nemějieše. A jakž svatý Arnulfus za to boha poprosil, tak sě krásná studnicě tekúcie ukázala a ta jest tu i do dnešnieho dne. A když na téj púšči svatý Arnulfus mnoho časóv bohu snažně slúžě, rozličně svuoj život trudil, k tomu sě času přiblížil, v ňemžto na věky bohem přihotovaná odplata jemu měla dána býti. Nemoc naň trudná udeřila, v niejžto, kakž moha, k svému přieteli Romarikovi přišed, jemu i s jinými pověděl a řka: Vězte to, ježť sě juž mého života časy konají[1024]podtrženo, Hankova excerpce, aj, přěmilí moji synové, toť mi sě juž ta hodina blíží, v niejžto vše to, což sem kda pomyslil, co li sem kdy učinil, všeckno bude položeno na váhu. Proňežto vás skirzě svatú přiezen vaši, jížto ste kdy ke mně měli, prošu, abyste prosili milého Jezukrista, by mú milosrdně duši súdil. Nebo když jest to tak, ež dietě jednoho dne vstáři nenie svrchovaně čisto přěd hospodinem, velmi viece my, jižto čím smy déle na světě byli, tiem smy sě u viece hřiechóv uvalili, ale jediná nadějě k bohu, jížto každý sbožný má, ta činí účastna milosti božie. A protož, dietky mé milé, tělo mého spasitele mně dajte, aby, což sem kda zameškal pro mé křehké tělesenstvie, ráčil mi odpustiti hospodin pro své svaté milosrdie. Tu svaté božie tělo přijem, od své bratřícě odpuščenie vzem, jim své požehnánie ostaviv. V nižto dobu okolo ňeho svatý próvod pějiechu, duši pustil. Jížto svatú duši andělé slavně do svých kóróv přijěli, tu kdež vidí boha v jeho svatém veleslavenství věky věkóm. Amen.
Mohl by sě někto podiviti a řka: Proč sě je tak Arnulfus, svatý otec jsa, vztrašoval, ež sě tak snažně svéj bratří modlitvě porúčal, a jsa svatý člověk? K tomu jest odpověděnie, ež kakž kolivěk své dobroty jistost na sobě člověk zná, však proto, dokad v smrtedl[332]číslo strany rukopisuném
