[339]číslo strany rukopisupláčem vecě: Ó, Maria Mandaléna, cos nade mnú spáchala? Proto lis mi na bozě syna uprosila, aby na mě tuto žalost přěpustila? Aj toť na svú milú paní mrtvú a na mé děťátko žalostivě hlédaju[1056]koncovka podtržena Hankou, avšak s tú nadějí odtadto plovu pryč a tvému bohu sě i tyto porúčěju. Jest li tvuoj buoh všemohúcí, smiluj sě nad mé panie dušú a tvú svatú modlitvú ostaň mi živo toto mé děťátko siré.
To řek, vsěd v koráb i plul do Říma. A když do Říma přijide, jakžto buoh chtěl, svatého Petra utkal. Uzřěv svatý Petr kříž na jeho ramenú přišitý, otáza jeho, kto by byl a odkad li přišel. Tehda kniežě jemu vše pořád, jakžto sě stalo, rozpravil. Svatý Petr vecě: Pokoj tobě buď, cný muži, dobřěs zděl, ežs sěm přišel, dobréjs radě uvěřil a nebuď toho nic žěl, ež tvá paní tam na ostrově spí a tvé děťátko při niej odpočívá. S toť jest mocný hospodin, ežť kohož chce, obdaruje, komuž chce, dary otejme a takež muož tvú žalost obrátiti v radost. Těch časóv svatý Petr s tiem kniežětem na koráb vsěd i plul s ním přěs moře do Jeruzalémě a tu jeho zvodil po všěch miestech, kde Ježíš kázal, kde li které divy ukazoval, to miesto také, na ňemžto Ježíš ukřižován, odkad li na nebesa vstúpil. To jemu vše svatý Petr ukázal. Těch časóv svatý Petr jej vieřě naučil i potvrdil jeho.
A když tomu dvě létě minusta, odpuščenie od svatého Petra vzem, vsěd v koráb i plul zasě do své vlasti. Tehda boží náhodú událo sě jim bliz od toho ostrova plúti, tu kdež tělo své panie i s děťátkem ostavil bieše. V ta doba počě velikú prosbú korábníkóv prositi, aby k tomu ostrovu připluli. A jakž bliz u ostrova bychu, podlé obyčějě dětiného[1057]podtrženo, Hankova excerpce uzřěchu, ano děťátko kame[340]číslo strany rukopisuníčkem
