[321]číslo strany rukopisuosvietila. Tu, kakž kolivěk u velikéj bolesti k zemi na kolencí ničieci[967]podtrženo, Hankova excerpce, počě boha prositi, aby jiej ráčil ukázati toho diábla nepřietele, jenžto proti niej bojováše. Tehda sě jiej ukáza san[968]podtrženo, Hankova excerpce přěhrozná, rozčesši[969]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť. odewrzewši“ usta, chtieše svatú děvici pozřieti. V ta sě doba svatá děvicě svatým křížem požehna, netáže jie pozřieti, až mocí svatého křížě ta san sě rozpuči[970]podtrženo, Hankova excerpce a dievka svatá beze všeho úraza osta. Po maléj hodině opět sě jiej diábel v člověčiej tváři zěvil. To svatá dievka uzřěvši, odda sě na modlitvu, tu sě bohu pomodlivši i vsta. Tehda diábel k niej přistúpiv, vecě: Nechaj mne juž s pokojem, jižťe dosti, přěstaň, nepřěkážěj mi. Svatá děvicě ujemši ho za skráně[971]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť. ſſkanie anebo za ??? [nečitelné slovo, v PasTisk je „za ſkanie anebo za xſticzchy“, tj. za škráně anebo za kštici], na zemi ho pod sě udeřivši, pravú nohú na hlavu mu vstúpivši, vecě: Aj toť diáble pyšný, ničíš[972]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť. ležiš“ pod nohú mladé dievky. Tehda diábel zvola, tak řka: Ó, svatá Margareto, přěmožen sem tobú. By mě byl silný muž přěmohl, méně bych tbal, ale od mladichné[973]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť. mladiczke“ panenky potlačenie trpi. A najviece mi je toho žěl, jež sem tvého otcě i mateř po svéj vuoli jměl, jížto sú boha neznavše, co mně líbo bylo, činili. V tu dobu svatá děvicě diábla otáza a řkúc: Co vás k tomu nutí, ež tak ustavičně křesťanóv pokúšiete? Diábel vecě: Zatvrzená zlost, v niežto smy, ta nás k tomu nutí, zvlášče abychom dobrých lidí lákali, kakž nás kolivěk od sebe zahánějí, a také lákámy proto křesťanských duší, závidiece, jež tam, odňadžto[974]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišť. odkadžto“ smy my vyhnáni i ssvaleni, tam dobré dušě bydliti budú. A kakž kolivěk my nikda toho nabyti nemóžem, však vždy z toho závidímy, protož lidí pokúšiemy. A když diábel tu řěč dokona, dievka svatá nohu, jížto stáše na diáblu, oblehči a tu diábel inhed zmisa[975]podtrženo, Hankova excerpce.
Nazajtřie svatú dievku z žalářě vyvedú a přěd Olibriem ji postavichu. Tu sě snide lid veliký, chtiec viděti, kak sě ta mladá děvička[976]podtrženo, Hankova excerpce u velikých mukách silně drží v svéj vieřě. A když uzřě Olibrius,
