[330]číslo strany rukopisuviece nežádal, než vždy na to myslil, kak by, od tohoto světa sě vzdále, Jezukristovi slúžil. V tom přěmyšlení událo sě mu do města Trířě[1014]Trířě: Trirzie jěti, ježto město v svém poručství mějieše. Tu přěs most jěda, bystřinu[1015]podtrženo, Hankova excerpce hluboké řěky, jiejžto Mozella dějú[1016]podtrženo, Hankova excerpce, opatřiv, tanulo[1017]podtrženo, Hankova excerpce mu na srdci svatým vdešením, vezřěv v nebesa, snem s své ruky prsten, prostřěd řěky s mosta vrhl a takto k sobě v srdci řka: Spasiteli všemohúcí, Jezukriste, jenžto všeho světa věci na věky vieš a vše, jakž tvému svatému boství[aid]boství] boztvi líbo jest, pósobíš, rač mi mých hřiechóv odpuščení[1018]původně zapsáno „odpuſczenye“, koncové „e“ vyradováno (autokorektura) jisté znamenie dáti, jakož si dal dávnému Gedeonovi jeho svítězení znamenie, rúno vlny skropenie, takež, milý hospodine, i mně rač dáti to znamenie, když mi sě mój prsten navrátí, bych potom poznal, jež mám od tvé svaté milosti mým hřiechóm odpuščenie. A to řek i jěl pryč. A tak od toho dne počě po všě časy mysliti, kako by své sbožie chudým pro buoh rozdada, bohu slúžil. V jednu dobu pozvav k sobě svú dvú synú, počě k nima takto mluviti: Ó, má přěmilá syny, má krvi, mé utěšenie, znamenajta to, kako nám jest třěba na tomto světě dobývati sobě královstvie nebeského. Který toho vzatek[1019]podtrženo, Hankova excerpce jmá všeliký člověk, jenžto jest k nebeskému králevství stvořen, jež sě v tomto světu kochá a diáblovému pokušení povoluje a tak u veliké nedostatky svého svědomie upadá? Proňežto svatí otci sznamenavše tohoto zlého světa lest, ode všie cti svěcké chvály, jakž najdále mohli, sě vzdalovali. Protož li sú na všem zahynuli, ne na všem, ale někteří stádo pásli, avšak na králový stuol posazeni a slovutně koronováni, neb sú byli bohem voleni. Pakliť jest ten příklad mál[1020]podtrženo, Hankova excerpce, vezři na všemohúcieho krále Jezukrista, jenžť sě jest ne z mocné tohoto světa královny, ale z pokorné děvicě Marie na…[1021]torzovité slovo