[276]číslo strany rukopisuv starých letech. K tomu anděl odpovědě: Jáť sem Gabriel, jenžto stoju[756]podtrženo, Hankova excerpce přěd hospodinem, a poslánť sem, abych s tobú mluvil a to tobě zvěstoval. Aj toť budeš mlčědliv a mluviti nemoci budeš až do toho dne, ješto sě to dokoná. Jakžto by řekl anděl: Proto, ježs neuvěřil mému poselství, toť znamenie tobě, jež mluviti nemoci budeš až do toho dietěte narozenie. V tu hodinu stáše lid přěd chrámem, diviec sě, proč tak dlúho z chráma Zacharias nevynde. A když z chráma vynide, nemože k nim promluviti. Potom poznachu, ež jest někaké viděnie viděl v chrámě, a on jim také o tom ponuk, znamenie dáváše.
Odtad sě domóv vráti, a v těch dnech Elizabet, jeho hospodyni, počala, schodivši svuoj čas i porodila svatého Jana, krstitele božieho. To uslyšěvše súsědi i přietelé jeho, jež jest hospodin svú milost s svatú Alžbětú učinil, radováchu sě i s ní tomu.
A když sě sebrachu osmý den na obřězánie dietěte podlé zákona starého, vzýváchu to dietě přietelé jménem otcě jeho Zacharias. K tomu matka jeho odpovědě: Nikakežť to nebude, ale budeť jmě jemu Jan. K tomu přietelé řekli: Nikohého nenie v tvém národě, by byl tiem jménem nazván. I počěchu otci kývati, kak by chtěl tomu dietěti vzdieti. Pokynuv, aby jemu dali ku psaní přípravu i napsal a řka: Johannes jest jmě jeho. Podivichu sě tomu všickni. V tu dobu otevřěchu sě usta Zacharie i jazyk sě jemu zprostil i počě mluviti jako dřieve a chvále hospodina. V ta doba veliká hruoza počě obcházěti všěcky súsědy jeho a po všěch horách židovských vlastí pronášiechu sě všěcka slova i vše to, což sě dějieše. I počěchu všickni mysliti a řkúce v srdci svém: Kaké toto dietě bude? Nebo ruka božie bieše s ním. Tehda Zacharias, otec jeho, naplňen ducha svatého, inhed prorokoval a řka: Požehnán
