[193]číslo strany rukopisuJan známosti uživ, svatého Petra v duom uvedl. A jakž svatý Petr v duom vnide, s jinými k uohni sě posadi, tu jemu poselnicě toho domu vezřěvši v uoči, vecě: A zda ty jsi z učenníkóv člověka tohoto? Svatý Petr k dievcě vecě: Neznal jsem jeho[uo]jeho] gieho ani viem, co ty dieš.
Tuto móže každý znamenati, kak je zlo se zlým tovařistvem býti. Nebo by svatý Petr byl sě k uohni k nim neumiesil, byl by hospodina nezapřěl. V ta doba biskup židovský počě tázati Ježíšě o jeho učení i jeho učenciech. K tomu Ježíš vecě: Já jsem světu zjěvenie mluvil, ve škole i v chrámě učil, tu kdežto sě židé scházějí, skrytě jsem nic nemluvil. Co mne tiežeš? Otěž těch, jižto jsú slyšěli, co jsem k nim mluvil. A když to Ježíš propovědě, v ta doba jeden[up]jeden] gieden židovský panošě přistúpiv i da jemu veliký políček a řka: Tak otpoviedáš biskupovi? To Ježíš[uq]Ježíš] gieziſſ pokorně přětrpěv, vecě: Promluvil li jsem zle, svědečstvie daj zlému, pakli jsem dobřě a právě promluvil, proč mě naprázdno tepeš?
Odtat ho tak Annáš svázána Kaifášovi biskupovi poslal, u něhožto sě bě lidu veliký sbor sebral, čakajíce Ježíšě. A když jeho svázána povedú, za ním zdaleka svatý Petr jdieše a čakajě skonánie, točíš pustie li ho, čili na smrt odsúdie. A když svatý Petr s jinými v dóm vnide, inhed ho jedna[ur]jedna] giedna dievka utkavši, vecě: Zajisté tento s Ježíšem[us]Ježíšem] gieziſſem z Nazareta bieše. Svatý Petr počě věrovati[550]podtrženo, Hankova excerpce a řka: Neznám člověka toho. Po maléj hodině ti, ješto tu stáchu volně, počěchu toho potvr[194]číslo strany rukopisuzovati
