[190]číslo strany rukopisusnažně, kak tvój milý Jezukrist pro tě svú vóli otci buohu vzdal. Když tu modlitvu Ježíš dospě, k těm třem apoštolóm sě navrátiv, nalezl jě spiece, i pověděl k nim a řka: Nemohli ste jediné[ud]jediné] giedyne hodiny[ue]hodiny] hodyne bdieti se mnú? A to řek, opět sě na též miesto na modlitvu vrátil a tu sě buohu otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek jako dřieve.
V tu hodinu strastná mysl jeho člověčstvie obstúpi a jemu[uf]jemu] giemu tělesného strachu boj v srdce vstúpi. S jedné[ug]jedné] giedne strany tak umřieti hrozno, s druhé strany všěm hřiešným zahynúti přišlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zatešče, až sě s něho krvavý pot řítiv. V tu dobu anděl Gabriel k němu stúpil, jeho posilije a řka: Ó, králi náš přěslavný, kak sě buojíš smrti! Všaks sě pro to na svět naroditi ráčil, aby skrzě svú svatú smrt mezi otcem buohem a hřiešnými mír učinil a pokoj, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všěm hřiešným byla. Tu praví Beda, ež v Jezukristovi bylo dvoje přirozenie, božstvie a člověčstvie. Božství anděl slúžil a člověčstvie posiloval, aby jakež jest byl u přirození člověčstvie svého truchel a smrti sě bál, takež v tom přirození jměl ho anděl posíliti. Odtad Ježíš vstav, svú modlitvu dokonav, apoštoly spiece nalezl. A tu jim nic neřekl, opět sě na též miesto vrátiv, buohu otci týmiž slovy sě pomodlil.
Tu každý člověk, jenžto jmá k boji jíti, móž od spasitele příklad vzieti. Prvé sě jmá buohu poručě pomodliti, potom s nestrašivú myslí k boji jíti. Opět sě Ježíš k apošto[191]číslo strany rukopisulóm[540]apoštolóm: aapoſtolom
