beze všěch nedostatkóv přěbývách. A již sem nebožčík k téj sirobě přišel, jež nikdie nic nejmám, a tak sem osiřěl, ež sem i svú hospodyni i své milé dietky šeředně roztrati. Protož, milý hospodine, pomni mi sě, ežs mi byl řekl: Máš mnoho pokušenie trpěti, jako trpěl svatý Job. A již vizi, ež na něčem viece trpi než svatý Job. Nebo svatý Job, ač jest byl sbožie ztratil, však jest měl svój hnój, na němžto sedě odpočívati mohl. A já sem i toho zbaven, on jest měl přátely, ješto sú […]text doplněný editorem[1764]Hanka in margině doplňuje chybějící text podle var. rukopisů „Ms. al. geho litowali a ga nesczastny miesto przatel mam wlky a lwy gešto su“ mi mé děti zjedli. Jemu je také, hospodine, byla ostavena, ale mně má násilím odjata. Protož, milý hospodine, rač již obleviti, nedopúščěj mých úst nepokorně proti sobě mluviti. Rač mě již u mých strastech utěšiti. To řek svatý Eustachius, s velikým pláčem do jedné ulicě jide. A tu jedni lidé jeho uzřěvše, člověka nematného, nájem jemu dali, aby hajným byl, a syny jeho v jinéj ulici biesta, znajíce sě z uobyčějě, ale bysta bratry byla, toho nevěděsta. Matka také jich, ješto na mořském břězě stavena byla, aj, buoží stráž nad sobú jměla a s velikú ctí od toho mořského přievozníka bez poskvrny pryč puščena.
Tehda když těch časuov ciesař s svými Římany od jedněch svých nepřátel mnoho přiekazy trpieše, rozpomanu sě na svatého Eustachia, svého milého i tak vzácného rytieřě, tak jest často proti ciesařovým protivníkóm vítězsky sě jmieval, posla po všěch vlastech, aby jeho hledali. A kto by jeho nalezl, veliké dary
