Mojžiešových, ež biechu mořké vody velmi hořky tak, jež lid jich pro hořkost píti nemohl, a jakž sluha boží Mojžieš dřěvo v těch hořkých vodách omočil, tak sú sě inhed u velikú sladkost obrátily. To sě jest tělestně dálo, ale u budúcích časiech vnitřním rozumem o svatém kříži takto jest rozuměno: Obecně všěm tohoto světa lidem protivenstvie za hřiechy trpěti jest hořko, ale ktož sě s pravým srdcem rozpomene, kak jest náš milý spasitel pro všě hřiešné na dřěvě svatého křížě hořkú smrt trpěl, všěcky protivné hořkosti obrátie sě jemu u velikú sladkost.
Opět jest psáno u Mojžiešových knihách, jež veš svět pro hřiechy přěpuščením božím potopen jest byl a na dřěvě té korábě, jížto byl Noe učinil, sě lid zachoval. To sě jest tělestně dálo, ale u budúcích časiech u vnitřniem rozumě o svatém kříži jest takto rozuměno, že když všeho světa národ pro množstvie hřiechóv od božie milosti byl odlúčen i potopen, skrzě dřěvo svatého křížě opět k božiej milosti sě, rozmnoživ, navrátil. Opět v Čtvrtých knihách králových jest psáno, jež jedna sekyra s svého násadiště spadši, na dno v hlubokú vodu upadla. Tehda Elizeus prorok přišed, dřěvo sobě uklestiv, u vodu tiem dřěvem sáhl a inhed těžkost té sekyry železa nad přirozený běh nad vodu vzplula. To sě jest boží mocí tělesně dálo, ale u budúcích časiech u vnitřniem rozumě o svatém kříži jest rozuměno, nebo všěcky ty dušě, ješto sú byly mnohými hřiechy obtieženy, a proto hluboko přěd peklo spadly, ale skirzě
