zavoněla. Ta divně otonad do Jerusalemě přěšedši, všěm lidem sladcě opět zavoněla. To ciesař Eraklius všecko nábožně seznamenav, s zaženým úmyslem mezi všěmi lidmi o chvále svatého křížě počě mluviti a řka: Ó, světlosti přěsvětlá nade všě nebeské světlosti, svatý kříži, ó, přěblažená oslavo všeho světa všemu lidu přěmilá, nade všě svatosti přěsvatá, tys to přědrahé znamenie, na ňemžto jest pněl spasitedlný poklad všeho lidského národa, tys to přěsladké dřěvo, ještos sladké hřěbíky a sladké břieme na sobě neslo. To řek ciesař, svatého křížě dřěvo pocělovav, v Jerusalemi na poctivém miestě ostaviv, božie domy nadav i opraviv, do svých vlastí s velikú ctí sě vrátil.
Skrzě něžto svaté dřěvo buoh mnoho svatých divóv činil, mrtví vzkřiešeni a rozliční nemocní uzdravováni. Proňežto sě svelíčě svatý Pavel, píše v svých epištolách a tak řka: Vzdal sě to ote mne, bych sě v čem v jiném svelíčěl než v kříži hospodina našeho Jezukrista, neb to svaté dřěvo jest u vnitřní tajnici v nebeské schráně dávno tajené. Potom po mnohých časiech proročsky v svatém písmě rozličně jest u přědzrači zjěvené, jakožto sám hospodin u Mojžiešových knihách praví: Ty všěcky tajné věci zpósobeny sú u mne a znamenány u mých pokladiech. Neb jakž praví svatý Pavel: Prosté položenie písma zabíjie, točíš neprobytečný rozum člověku dává, ale duch živý, točíš spasitedlný, rozum ostavuje. Co j’ to, jakžto sě píše v knihách Mojžiešových,
