sě jiej svatý Adrian zjěviv, k niej promluvil a řka: Čas jest, má milá hospodyni, a již tomu buoh chce, aby ke mně na věčnú radost do nebes šla. To ona uslyšěvši, radoščěmi procítila a to viděnie všěm, ješto při niej biechu, pověděvši, od nich svaté odpuščenie vzemši, na tom miestě skončala a při těch svatých schována.
Svatý Gorgon a Doroteus
Svatá dva mučenníky, Gorgonius a Doroteus, byla na ciesařově Dioklecianově dvořě z prvních oba vzácná rytieřě. Potom pro křesťanskú vieru rytieřský stav vzdavše, zěvně sě v křesťanské vieřě provolajíc svelíčiechu. To ciesař uslyšav, velmi sobě zateskl, žělejě, jež tak vzácných rytieřóv na jeho dvořě u veliciej cti vschovalých, pro jich bludnú vieru jich zahubě, musí ožěleti. A když jich ciesař ani lahodnými slovy, ni přěhroznými mohl s pravé viery svésti, kázal jě ciesař opak za palcě věšějíc, z vysoka spúščěti a potom železnými udicěmi dráti a ocstem s solí smiešeným jich rány skropujíc, na železnéj lésě na uhlí jě péci a najposlé jě oběsiti a jich těla vlkóm a psóm, na údy rozberúc, rozřězati a rozmetati. Ale jakž bóh chtěl, křestěné jich údy sebravše, cně schovali. Po mnohých letiech tělo svatého Gorgonie do Říma jest přěneseno a potom od božieho narozenie sedm set a čtyřidcěti čtvrté léto biskup meck, vnuk krále franckého, jenž král slul Pipin, to svaté tělo do frančské země přěnesl a v klášteřě gorčěnském cně položil.
