pohani jemše, přěd ciesařě přivedli. Jimžto ciesař vecě: A zda ste neslyšěli, kak veliká pokuta v tomto městě na křesťanstvo ustavena jest! Jemužto křestěné odpověděchu: Dobřěc smy slyšěli, ale tomu smy sě ustavení posmievali. To ciesař uslyšav, kázal jě nemilostivě bičovati a jich usta kamením zbíti a potom jě v žalář vsaditi. K nimžto jeden znamenitý rytieř na ciesařově dvořě jménem Adrianus přišed, vecě: Zaklínaju vás skrzě vašeho boha Jezukrista, povězte mi, které odplaty čakáte za tyto vašě tirpké muky? Tomu křestěné řechu: Oko nevidělo ani ucho slyšělo, ani v srdce člověčie upadlo to, co jest připravil hospodin bojícím sebe. To Adrianus uslyšav, mezi ně vstúpiv, vecě: Počtěte mě mezi těmito, neb jich vieru křesťanskú dnes přijímaji. To ciesař uslyšav, kázal jeho v žaláři vsaditi.
Tehda jeho hospodyně jménem Natalia na sobě rúcho rozdřěla, mniec, by pro jinú vinu byl v žalář vsazen, ež tajná křesťanka bieše. Ale zvěděvši, jež pro vieru křesťanskú trpí, tomu sě otěšivši, k žaláři přiběhši a okovy svého hospodářě, svatého Adriana, i jiných svatých zcělovavši. K svému svatému muži řekla: Blažený jsi, milý mój hospodáři Adriane, neb si přišel k tomu bohatství, jehožto sú tobě tvoji přězší neostavili, ješto sbožie tehdy tobě probytečno bude, kdyžto ten čas příde, v ňemžto nebude lzě ani kupčiti, ani u přietele zajieti, ani od koho které pomoci čakati. Protož, milý hospodáři, odložě mysl od tohoto zlého světa, dajž sě vešken svému spasiteli Jezukristu. K niejžto […]text doplněný editorem[1496]in margine Hankova poznámka: „list chybj“
