diábla sobě pána. K ňemužto ten pán vecě: Já jsem, jehožto hledáš. To uslyšav Kristoforus, uradoval sě a inhed sě jemu tu přikázal. A když spuolu po cěstě jědiešta, kříž na cěstě uzřěvše. Tehda diábel užasl sě a podál cěsty vystúpil, nesnadně skrzě býlé a trnie s Kristoforem sě k cěstě vrátil. Tomu sě Kristoforus podiviv, počě tázati, proč by byl s dobré cěsty sě na stranu uvinul a po nesnadniej cěstě jěl. A když mu toho nerodil diábel pověděti, Kristoforus k ňemu vecě: Nepovieš li mi, chci od tebe inhed pryč jíti. Proňežto musi mu diábel pověděti inhed a řka: Byl jeden, jemužto Kristus dějí, jenž byl na kříž vzbit. Jehožto znamenie když vizi, velmi sě boju a od ňeho sě vzdáliti muši. K ňemužto Kristoforus vecě: Tehda ten Kristus mocnější jest než ty, jehožto sě znamenie tak velmi bojíš. Opět sem na mém úmysle oblúzen, ež neslúži najmocnějšiemu. Aj toť od tebe jdu a toho Krista hledati muši.
Odtad šed, mnoho časóv Krista hledal, až jednú k jednomu pústenníkovi přišel, jenžto jemu mnoho o Jezukristu kázal a jej v svatéj vieřě potvrdil. A potom ten pústenník Kristoforovi pověděl a řka: Ten král Kristus, jemužto slúžiti žádáš, téjť službě chce, aby sě člověk často postil. K tomu Kristoforus vecě: Což mu líbo jiného učini, ale postiti sě nemohu. Pústenník vecě: Ale musíš sě mnoho modliti. K tomu Kristoforus vecě: Ani vědě, co jest to, ani toho učiniti mohu. Pústenník vecě: Vieš li takúto řěku, v niejžto mnoho lidí tone? Kristoforus vecě: Vědě. Pústenník vecě: Jsi člověk postavy veliké, by ty tu lidi přěs vodu přěnosil, velmi by Jezukristovi, jemužto slúžiti žádáš, v diek bylo a naděju sě, ežť by sě tu
