Svatá Felicitas jměla sedm synóv, jimžto jména jsú byla tato: Januarius, Felix, Filip, Silvanus, Alexander, Vitalis, Marcialis. Všěch těch i s mateří kázaním Antonie ciesařě starosta Publius přěd sě pozvati kázal, radě mateři a řka: Smiluj sě nad sobú i nad svými dětmi. Obraťte sě na naši vieru. K tomu svatá Felicitas odpovědě: Věz to, starosto, ani hrózú, ani krásnú řěčí mne nepřěmluvíš, jista sem, jež mám pomocníka ducha svatého, jehožto pomocí Antonie ciesařě přěmohu. Lépe umřěvši, než živa jsúci. To prořekši svatá Felicitas, na své syny jasně sě ozřěvši i promluvi k nim a řkúc: Vizte, synové moji přěmilí, a k nebesóm vezřěte, mé dietky přěmilé, tam nás milý Jezus Kristus čaká. Stuojte mocně u vieřě, pro svého milého spasitele Jezukrista svuoj život dajte. To uslyšav Publius, starosta ciesařě Antonie, káza ju po líci bíti a jejie syny také káza rozličně umučivše, přěd jejie očima všěckny zbíti.
Protož praví svatý Řehoř, jež viece jest než mučedlnicě byla svatá Felicitas, neb jest v sedmi syniech sedm múk trpěla a osmú sama v sobě, a tak sě bohu dostala, s nímž přěbývá na věky. Amen.
Tu sě počíná život svatého Petra apoštola, římského papežě
Divně mistr nebeský, utěšitel duch svatý, světu pamět ostavil o skutciech svatých otcóv, o počátku i o skonání, aby dobří lidé čtúce, od nich svatý příklad berúce, bohu chválu vzdávali. Najprvé to slušie znamenati i duostojně pamatovati, kak sú první apoštoli vieru křesťanskú svatého ducha pomocí po světu vzplodili a najposlé pro Jezukrista svú krev prolili. Mezi nimižto byl starosta svatý Petr. Kak jest to byl snažný
