Svatá Felicitas jměla sedm synóv, jimžto jména jsú byla tato: Januarius, Felix, Filip, Silvanus, Alexander, Vitalis, Marcialis. Všěch těch i s mateří kázaním Antonie ciesařě starosta Publius přěd sě pozvati kázal, radě mateři a řka: Smiluj sě nad sobú i nad svými dětmi. Obraťte sě na naši vieru. K tomu svatá Felicitas odpovědě: Věz to, starosto, ani hrózú, ani krásnú řěčí mne nepřěmluvíš, jista sem, jež mám pomocníka ducha svatého, jehožto pomocí Antonie ciesařě[785]ciesařě: cieſarzie přěmohu. Lépe umřěvši, než živa jsúci. To prořekši svatá Felicitas, na své syny jasně sě ozřěvši i promluvi k nim a řkúc: Vizte, synové moji přěmilí, a k nebesóm vezřěte, mé dietky přěmilé, tam nás milý Jezus Kristus čaká. Stuojte mocně u vieřě, pro svého milého spasitele Jezukrista svuoj život dajte. To uslyšav Publius, starosta ciesařě Antonie, káza ju[786]ju: yu[787] podtrženo, Hankova excerpce po líci bíti a jejie syny také káza rozličně umučivše, přěd jejie očima všěckny zbíti[788]zbíti: zbityu[789]podtrženo, Hankova excerpce.
Protož praví svatý Řehoř, jež viece jest než mučedlnicě byla svatá Felicitas, neb jest v sedmi syniech sedm múk trpěla a osmú sama v sobě, a tak sě bohu dostala, s nímž přěbývá na věky. Amen.
Tu sě počíná život svatého Petra apoštola, římského papežě
Divně mistr nebeský, utěšitel duch svatý, světu pamět ostavil o skutciech svatých otcóv, o počátku i o skonání, aby dobří lidé čtúce, od nich svatý příklad berúce, bohu chválu vzdávali. Najprvé to slušie znamenati i duostojně pamatovati, kak sú první apoštoli vieru křesťanskú svatého ducha pomocí po světu vzplodili a najposlé pro Jezukrista svú krev prolili. Mezi nimižto byl starosta svatý Petr. Kak jest to byl snažný
